Nová železná lady Liz Trussová. Volba šéfa vlády Velké Británie vyvolala vzpomínky na Margaret Thatcherovou
Jak se cítíte při myšlence, že můžete způsobit globální zkázu, když zmáčknete tlačítko na použití jaderných zbraní? Tak se ptal moderátor Liz Trussové (47) v diskusi před tím, než byl dokončen výběr nového britského premiéra, v němž Trussová zvítězila. Politička odpověděla s kamennou tváří: „Jsem připravena to udělat.“
Novou premiérkou Velké Británie se stane Liz Trussová (47), která byla zvolena šéfkou Konzervativní strany. Svůj hlas jí odevzdalo 81 326 konzervativců. Její oponent Rishi Sunak získal 60 399 hlasů. Královna Alžběta II. novou šéfku vlády jmenuje do funkce v úterý na skotském zámku Balmoral.
„Budu vládnout konzervativně. Prosadím odvážný plán snížení daní, který přinese růst naší ekonomice. Vyřeším krizi cen energií," prohlásila v krátkém projevu po oznámení výsledků Trussová. Slíbila také „velké vítězství" Konzervativní strany ve volbách v roce 2024.
Vítězství Liz Trussové v závěrečném hlasování o novém premiérovi logicky vyvolává reminiscence na „železnou lady“ – legendární konzervativní předsedkyni vlády Margaret Thatcherovou, která britskou vládu řídila jako první žena v letech 1979 až 1990. Po ní se už premiérkou stala jen další členka konzervativců Theresa Mayová, která ovšem v čele vlády Jejího Veličenstva v divokých časech po referendu o brexitu (to se uskutečnilo 23. června 2016; pozn. red.) setrvala jen tři roky.
To vyvolává otázky: Mohla by být Liz Trussová podobná jedné ze svých předchůdkyň v sídle britských premiérů na Downing Street 10? Bude mít politicky i výsledky svého úřadování blíže k legendě konzervativní pravice, nebo spíše ke středové Therese Mayové, kterou v premiérském úřadě „semlel“ neobyčejně složitý úkol, jak rozetnout uzel jménem podmínky brexitu?
K těmto otázkám nutno dodat, že se už na britských ostrovech objevily z feministických řad kritické hlasy, že podobné srovnávání podle pohlaví nás vrací do minulosti a v moderní době by nemělo mít místo, ale tohle téma se zkrátka nabízí.
Z levicového severu
Britská média jsou v současnosti plná paralel mezi Margaret Thatcherovou a Liz Trussovou. Obě skutečně spojuje několik podobných životopisných okamžiků. Jak Thatcherová, tak Trussová se například obě narodily na severu Anglie, jenž se liší od jižní části země. Sever je považován za chudší protipól bohaté jižní Anglie a severní, průmyslovější část země také tradičně víc přeje levicovým labouristům než konzervativní jih. Konzervativci si proto od svých politiků pocházejících z „nekonzervativního“ severu vždy slibují, že dokážou oslovit i voliče, kteří nepatří k typickým konzervativcům.
Historicky první premiérka Spojeného království i její pravděpodobná nástupkyně mají ještě jeden společný rys, který není úplně obvyklý mezi vrcholnými politiky toryů, jak se za kanálem La Manche přezdívá konzervativcům. Drtivá většina konzervativní elity totiž během studií navštěvovala prestižní soukromé školy, často dokonce jednu konkrétní v Etonu, odkud se znali třeba premiéři David Cameron a Boris Johnson. Naopak Thatcherová i Trussová chodily do veřejných škol, protože se nenarodily do bohatších částí britské společnosti, kde jsou soukromé školy samozřejmostí. Ostatně bez elitních soukromých škol prošla vzděláváním i třetí z této „ženské party“, Theresa Mayová.
Thatcherovou a Trussovou spojuje i další věc. Tím je ne úplně lichotivé hodnocení jejich veřejných projevů. Thatcherová nebyla minimálně na počátku její politické kariéry žádnou oslnivou řečnicí a něco podobného se dá říct i o Trussové. A pak tu máme ještě jeden zajímavý moment. Liz Trussová jako žákyně na základní škole ztvárnila tehdejší konzervativní premiérku Thatcherovou ve školní simulaci voleb. Tehdy to ale její vzor určitě nebyl. Trussová totiž pocházela ze silně levicové rodiny, a s rodiči se dokonce účastnila mírových demonstrací proti vládě, na nichž i sama skandovala slogan proti Thatcherové Pryč s Maggie!
Liz Trussová se vlastně celý život posunuje doprava. Začala v levicovém prostředí, na studiích se připojila k levostředovým liberálním demokratům, a dokonce předsedala jejich studentské odbočce na univerzitě v Oxfordu. Nakonec ale skončila v Konzervativní straně a postupně se posunula k jejímu silně pravicovému, thatcherovskému křídlu.
Nová Maggie
I proto se Trussová v kampani za získání premiérské pozice jednoznačně zaměřila na odkazy, které měly navozovat dojem, že se na scénu vrací nová Margaret Thatcherová. Korunu tomu nasadila, když na televizní předvolební debatu se svým soupeřem Rishim Sunakem oblékla blůzu s velkou, bílou mašlí, kterou často nosila za časů svého premiérství právě „velká Maggie“ Thatcherová. Nebylo to poprvé, kdy Trussová hrála na tuto strunu. Už dříve si britská média všimla, že například během cesty do Moskvy měla skoro stejnou kožešinovou čepici jako Thatcherová při někdejší diplomatické cestě do Kremlu nebo se nechala jako ministryně vyfotografovat, jak jede v tanku, což také připomnělo známou fotku bývalé konzervativní premiérky.
Jen oblečení a podobné fotografie by ale samozřejmě paralelu s Thatcherovou nevyvolaly. Miláčka pravého křídla strany z Trussové neudělaly fotky, ale v první řadě obsah její politiky. V něm se velmi výrazně odlišuje od série pragmatických premiérů, kteří vládli zemi, od Tonyho Blaira do nástupu Borisa Johnsona. Do téhle řady patřila ostatně i historicky druhá britská premiérka Theresa Mayová.
Středová Theresa
Mayová toho jako premiérka nestihla moc udělat, protože její mandát „zavalilo“ řešení podmínek, za nichž Britové odejdou z EU po referendu o brexitu. Jak už jsme zmínili, Mayová vyrůstala ve středostavovské rodině, což ji sbližuje s příběhem Thatcherové i Trussové. Když Mayová nastupovala do úřadu, napsal list Times, že končí doba, kdy zemi řídili lidé narození se stříbrnou lžičkou v puse. Chtěl tím ukázat na rozdíl mezi ní a jejím konzervativním předchůdcem Davidem Cameronem.
Přes podobný sociální původ se ale Mayová politicky vydala uvnitř Konzervativní strany na druhý konec spektra. Sama se nikdy nehlásila k výrazněji pravicovému thatcherismu, ale ke středovější formě konzervatismu, kterému se na britských ostrovech říká one-nation conservatism, konzervatismus jednoho národa. Tenhle „soucitný“ konzervatismus dbá víc než na čistý trh na soudržnost společnosti a soulad v národě. Ostatně Mayová při svém prvním premiérském projevu mluvila o tom, že chce být premiérkou všech Britů, nikoli jen úzké elity národa.
I Mayové se sice během její premiérské kariéry občas přezdívalo Železná lady, ale důvodem byl u této dcery pastora spíš její důraz na morální hodnoty, puritanismus a nezlomnost, s nimiž bojovala v postbrexitové době skoro sama proti zástupům odpůrců zprava i zleva. Politicky ale stála úplně jinde než Thatcherová. Mayová se jednou nechala ve veřejném projevu slyšet, že stát je tady podle ní pro to, aby činil dobro. Což možná někomu zní pěkně, ale pro ortodoxní thatcheristy je to naprosté popření jejich politické víry. Ta jim totiž říká, že čím méně státu, tím lépe, protože vše udělají lépe jednotlivci a soukromé firmy než anonymní a ke korupci náchylný stát.
Neothatcherismus
Právě propagace malého státu přitom nyní patří k hlavním programovým bodům nové britské premiérky. Liz Trussová například navrhuje snížení počtu členů vlády, což je sice v reálu jen symbolické gesto, ale přesně takové, jaké mluví z duše přesvědčeným thatcheristům. Těm imponuje i její postoj k hospodářství a brexitu. V ekonomické sféře je totiž Trussová zastánkyně libertariánské ekonomiky s nízkými daněmi a co možná nejmenší mírou zásahů do volného trhu. Její ekonomické názory se v premiérské kampani zrcadlily zejména v návrzích na další snižování daní. V tom se lišila od svého rivala Rishiho Sunaka, který mluvil o tom, že daňové škrty jsou sice dobré, ale Británie musí v první řadě dbát na vyrovnaný rozpočet, takže je třeba v současné, těžké době snižování daní odložit.
Nejtvrdší brexit
Tvrdou politiku Trussová razí i ve vztahu k brexitu. Součástí její kampaně je setrvání na politice Borise Johnsona, jenž navrhoval jednostranně ukončit platnost speciálního ujednání o Severním Irsku, které po brexitu fakticky zůstává součástí celní zóny Evropské unie, což má zabránit novému náboženskému konfliktu v této britské provincii, kde proti sobě stojí místní katolíci a protestanté. Tahle výjimka se ovšem nelíbí ortodoxním zastáncům brexitu, kteří v ní vidí přetrvávající nechtěnou vazbu na EU.
Miláčkem jednoznačných zastánců brexitu se stala Trussová také jako ministryně zahraničí, která vyjednávala s mimoevropskými zeměmi smlouvy o volném obchodě, v nichž britští odpůrci EU vidí náhradu za společný evropský trh a návrat Velké Británie k tradici globální role Spojeného království a myšlence široké ekonomické spolupráce s bývalými koloniemi v „britském společenství národů“.
Od zbytku pravého křídla konzervativců se Trussová liší snad jen v oblasti imigrace, jejíž omezování jako téma příliš „nehraje“. Na druhou stranu ale nerozporuje rozhodnutí dosluhující vlády o vracení ilegálních imigrantů do Rwandy. S ní současná britská ministryně vnitra Priti Patelová vyjednala smlouvu, že bude přijímat imigranty, kteří se do království dostanou ilegálně.
Odpověď na otázku, ke komu z bývalých premiérek má Trussová blíž, je jasná. Profilovala se jako nová Margaret Thatcherová. Zda to dokáže, zůstává otevřené.
Na jedné straně by se cesta k napodobení Thatcherové mnohým líbila. Už dnes se ale i na britské pravici najdou tací, kteří říkají, že Trussová může vzhledem k turbulentní době a vnitřnímu rozštěpení Konzervativní strany nakonec dopadnout spíš jako Theresa Mayová, kterou relativně rychle sesadila vnitrostranická opozice vedená – Borisem Johnsonem.
