I tebe koupím! Katar si pořizuje firmy, podporuje radikály a financuje převraty. Proč s ním koketujeme?

Když jsem v červnu 2011 přiletěl s českým ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem do východolibyjského Benghází, v ulicích tohoto města, které ovládali rebelové bojující proti diktátoru Mu’ammarovi Kaddáfímu, vlály na každém rohu vlajky Státu Katar. Proč právě Katar a proč právě zde? Ukázalo se to jasněji až později – katarský emír dal stovky miliónů dolarů na výcvik a podporu tamních povstalců, příslušníci jeho elitních jednotek v Libyi dokonce bojovali a společně s místními vůdci se všichni hlásili k velmi ortodoxnímu pojetí islámu. Koho vlastně tehdy ministr Schwarzenberg (zřejmě v dobré víře a nevědomky) podpořil? Nebylo to úplně jasné, jen Západ už nepodporoval Kaddáfího a to bylo rozhodující. Ale že i Schwarzenbergova cesta nakonec hrála do not Kataru, je už dnes zřejmé. Nebylo to ostatně první a ani ne zdaleka poslední angažmá katarské vlády ve světě, při nichž podporuje často prapodivné a někdy i hodně radikální islámské skupiny. Od palestinského Hamásu přes afghánský Tálibán až po muslimské ozbrojené zbloudilce někde v africkém Sahelu.

K tomu všemu má Katar dlouhodobou propracovanou a státem placenou ekonomickou, mediální a propagandistickou politiku, zejména prostřednictvím vysílání globální televize al-Džazíra. Dále například jen v Evropě financuje na dvě stovky různých islámských nadací, jazykových kursů, škol, či dokonce práci muzeí. Kupuje