(Ne)zdravá škola: Přibývá žáků s psychickými problémy a lékařská síť na to nestačí

Barbora M. byla vždy premiantka třídy, ze základní školy přešla na osmileté gymnázium. Brzy ale přišel zlom, který si zpočátku sama nedokázala vysvětlit. V šestnácti letech se u ní začaly objevovat stavy, které předtím neznala. „Najednou mi bylo tak špatně, že jsem nemohla nic moc dělat. Nechápala jsem, co se děje, a nechápal to nikdo kolem. Měla jsem depresívní stavy, které ovlivňovaly mou výkonnost ve škole a celý život. Postupně jsem úplně přestala dělat jakékoli činnosti, které by mi dělaly radost. Chodila jsem jen ze školy do školy a doma ležela v posteli a byla úplně mimo,“ popisuje studentka.

První pomoc Barbora našla právě ve škole. „S mámou jsme zpočátku vůbec nevěděly, co s tím, a já si vzpomněla, že někde ve škole máme na nástěnce vyvěšené, že je nám k dispozici školní psycholog. Takže jsem si řekla: Aha, mám to hned po ruce. Pro mě bylo důležité, že jsem nemusela někoho složitě shánět,“ popisuje.

K učitelům ale Bára pomoc hledat nešla. Po zkušenosti s reakcí na její zhoršující se studijní výsledky řekla: „Je to škola zaměřená hodně na výkon, soutěživost. Učitelé mě znali jako jedničkářku a pamatuji si, že za mnou přišla třídní, která byla jinak moc fajn, a řekla mi, jak jsem se zhoršila. Ale vlastně se na nic nezeptala. Měla jsem pocit, že jsem selhala a že na učitele se obrátit nemůžu,“ vzpomíná. U psycholožky našla okamžitou pomoc i nasměrování na další, která ovšem nepřišla hned. Ústecko, odkud Barbora pochází, bojuje s krizí dostupnosti dětské psychiatrie stejně jako celá republika.