Mučednice popkultury: Před 10 lety spáchala sebevraždu Iveta Bartošová. Co znamená pro mladší generaci?

O každém člověku lze mluvit různými způsoby a možná nikdo o tom nevěděl víc než Iveta Bartošová. „Jen já a motýl – kdo křídla ztratit má,“ zpívala sama o sobě jako jeden­advacetiletá na debutovém albu I. B. v roce 1987. Není to její nejznámější skladba, ale někteří (například já) by ji dnešním internetovým slangem určitě označili za „banger“. Tedy za píseň, co se opravdu povedla. Zvukově jde o velmi jednoduchou parafrázi na synthpop a pravý opak sytých milostných balad 80. let středního proudu, vzpomeňme například Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tylerové. Patetický text o vztahu k mrtvému běláskovi ale překvapivě neirituje a silný, odhodlaný soprán Bartošové přechází do jemných hloubek, které prorokují, že posloucháme ženu mající před sebou jednu z nejvýraznějších kariér u nás.

Není těžké říct, o kom ještě Iveta v písni Jen já a motýl zpívala. Její partner a kolega Petr Sepeši zemřel dva roky před její první sólovou deskou při autonehodě. Bylo mu dvacet pět let. Od té doby byla vlastně už každá romantická píseň o něm. A každý nový vztah byl s tím prvním srovnáván, jak upozorňuje i publicista a spisovatel Karel Veselý. Tragická událost, již Bartošová nemohla nijak ovlivnit, navždy proměnila v tragédii i její život. Alespoň v očích veřejnosti. „Po Sepešiho smrti si národ Ivetu Bartošovou ocejchoval jako oběť, jako dívku s pohnutým osudem, která se ze smutku může jen vyzpívat. A to se s ní táhlo i zbytek života,“ říká Karel Veselý. „Když někoho označíme za oběť, znamená to, že se nad jeho osudem můžeme dojímat, ale nemáme skutečnou touhu mu pomoci. A ve chvíli, kdy se kolem ní po revoluci spustila bulvární šikana, nemohla už nikdy vyhrát. Stala se z ní žena, která zpívala romantické písně, v nichž toužila po lásce, ale ve svém životě se jí nikdy dočkat nemohla,“ dodává.

Není náhoda, že smutný „motýlí“ příběh Ivety Bartošové se snažila v seriálu nebo dokumentární sérii zachytit právě generace narozená v 80. letech. Bartošová je pro ně evidentně ikonou, kterou je potřeba rozluštit, vysvětlit, popsat, v jejímž světle je možné se sice ohřát, tak jak to dělaly desítky lidí v hudebním i mediálním byznysu, ale hlavně je důležité vrátit jí důstojnost, kterou jí ty předchozí generace nedopřály.

„O Ivetě Bartošové bych točil, i kdyby to nebyla zpěvačka. V jejím životě se odehrálo všechno, co se odehrát může, a kdyby se to napsalo jako fikce, tak by tomu nikdo nevěřil,“ říká osmatřicetiletý režisér Michal Samir, který pro Voyo vyrobil seriál Iveta s Annou Fialovou v hlavní roli. Třetí a poslední série bude mít premiéru 10. května. Spolu­pracovala na ní i producentka Maja Hamplová, která následně dostala zelenou i k natočení dokumentární série Málo mě znáš.