Kamalamanie: Proč na prezidentskou kandidátku nefungují Trumpovy útoky? Kamala Harrisová slibuje boj i vítězství

V roce 2011 byla Kamala Harrisová zvolena generální prokurátorkou Kalifornie. V té době se seznámila s nejstarším synem současného amerického prezidenta Beauem Bidenem, který zastával ve státě Delaware stejnou funkci jako ona. Spřátelila se s ním i jeho rodinou. S tou také sdílela nesmírný žal, když Beau zemřel v květnu 2015 na rakovinu. Když si Joe Biden vybral před lety Harrisovou za viceprezidentku, bylo to pro mnohé překvapením. Kromě jich dvou. Znali se už nějakou dobu a byli si v některých věcech blízcí. Ostatně prezident později tento svůj krok označil za „nejlepší rozhodnutí“, jaké kdy učinil. Z logiky věci proto na tuto devětapadesátiletou ženu také ukázal jako na svoji nástupkyni, když se po velkém tlaku sponzorů i spolustraníků Demokratické strany nedávno vzdal kandidatury na prezidenta.

Jaké má ale Harrisová, jejíž názory oscilují mezi levicí a středem, předpoklady být dobrou vůdkyní země? A jak vést pouze tříměsíční kampaň, vždyť americké prezidentské kampaně jsou obvykle záležitostí trvající i dva roky?

Kapitola první

Výsledky práce Harrisové jako okresní prokurátorky v San Francisku (2004–2011), nejvyšší státní zástupkyně Kalifornie (2011–2017), senátorky (2017–2021) i viceprezidentky (od ledna 2021) nejsou příkladem zářných úspěchů. Jenže to vypjatou kampaň nerozhodne. Harrisová bude hrát především na to, že není stejná jako Biden a že je úplný Antitrump. Na obojí mohou prvovoliči a nerozhodnutí slyšet. Ostatní už mají podle všeho vybráno.

Také půjde o rychlé zvládnutí reklamního marketingu a práce na sociálních sítích. Situaci ovlivní také to, zda Harrisové kampaň sežene dostatek peněz a na jaká témata se zaměří. Jak je už nějakou dobu v Americe obvyklé, mohou pak nakonec rozhodnout hlasy v takzvaných swingových státech, tedy místech, kde není jasné, zda zvítězí republikán, nebo demokrat. Letos jsou to Arizona, Georgia, Michigan, Nevada, Pensylvánie a Wisconsin. Tam se hraje o život. Ten politický.

„Především si myslím, že by Harrisová měla být proti Trumpovi v kontrastu skoro ve všem. Měla by útočit každý den, dvacet hodin denně. A nereagovat na některé jeho osobní útoky a útoky jeho štábu,“ řekla v diskusním pořadu webu Politico Patti Solis Doyleová, která pracovala pro volební kampaně významných demokratických politiků, jako byla Hillary Clintonová, Barack Obama i Joe ­Biden. Několik šípů už bylo na Har­risovou ze strany soupeře vystřeleno, ale ona jako kdyby se skutečně řídila tím, co říká Doyleová.

Do listopadových prezidentských voleb ale zbývá málo času. Harrisová a její spolupracovníci budou muset sebou pořádně hodit. A využít toho, že část americké společnosti je po trablech s Bidenem a kvůli nenávisti k Trumpovi zasažena jakousi Kamalamanií.

Kapitola druhá

Hlavním problémem Kamaly Harrisové byla podle některých komentátorů a expertů na volební kampaně její veřejná image. Dokáže to změnit? Mnozí si myslí, že ano, že na ní její tým tvrdě ­za­pracuje.

Viceprezidentka je sice výřečná, ale opakovaně se potýkala s problémy, když měla představit ucelenější vize a vysvětlit voličům, jak může zlepšit jejich život. To sice dělá Donald Trump humpolácky, ale naprosto jasně, protože marketingové pojetí politiky bylo vždy jeho silnou stránkou. U Harrisové byla zatím komunikace někdy neobratná, až si diváci a posluchači kladli otázku, zda si je vůbec vědoma svých politických cílů. Jenže na demokratickém sjezdu v Chicagu, který se bude konat 19. až 22. srpna a který ji definitivně potvrdí jako stranickou kandidátku na prezidentku, uvidíme podle všeho úplně jinou Kamalu. Vizi určitě představí a budou to precizně zformulované body. Teď nemá smysl rozebírat, zda to bude ideově více vlevo, nebo více ve středu (dá se čekat, že bude atakovat politický střed), ale pokud něco Američané umějí, tak proměnit ploché ideologické fráze ve velkolepou show, která oblouzní voliče i spřízněná média.

„Bývala ale velmi špatnou komunikátorkou, tak uvidíme,“ říká Elaina Plott Calabrová z časopisu The Atlantic, která strávila několik posledních měsíců podrobným zkoumáním Harrisové. Kromě veřejných vystoupení se jako příklad slabší výbavy v tomto směru dávala za vzor autobiografie viceprezidentky The Truths We Hold. An American Journey (Pravdy, kterých se držíme: Americká cesta), která vyšla v lednu 2019. Podle kritik to byla jedna z nejfrázovitějších životopisných knih, jaké se na americkém knižním trhu objevily v posledních desetiletích. To ale nepřeceňujme, protože dílo mělo především posloužit jako představení člověka, který nebyl ve vrcholné politice tak známý.

Všichni si teď lámou hlavy, zda dokáže Harrisová rychle překonat své slabiny, protože psychologické ustrojení člověka se celý život prakticky nemění. Kamala má na prezidentskou reinkarnaci minimum času. I v nedávné minulosti jsme ale viděli mnoho příkladů, že se politici stali silnějšími kandidáty, když naslouchali kritice a snažili se řešit své slabiny. Barack Obama se například v kampani stal daleko méně profesorským a rozvláčným. Joe Biden a Ronald Reagan si dávali (pravda, ne vždy) větší pozor na vyprávění přehnaných a rádoby vtipných historek. Naopak George Bush starší se snažil při komunikaci více uvolnit.

Harrisová může uspět, když dá na odiv své silné stránky. Těmi jsou výřečnost