Sokol: Jak pochopit Donalda Trumpa aneb Showman na lovu, Turkův efekt a americká výjimečnost
Pro mnohé Evropany je hladké vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách stále nepochopitelné. Klíčem k porozumění jeho triumfu je ovšem nutný návrat o několik let zpátky. Když v letech 2008 a 2012 vyhrál Barack Obama opakovaně prezidentské volby, rozšířilo se v USA přesvědčení, že staré Spojené státy vlastně skončily. Podle tohoto přesvědčení již Republikánská strana, která se orientovala hlavně na bělošské obyvatele, už nikdy nebude moci znovu vyhrát, protože demografie je na straně Obamovy Demokratické strany.
Demokraté vždy byli stranou, která pod svá křídla bere různé rasové, etnické, společenské a náboženské menšiny. Právě jejich početní nárůst měl znamenat, že tyto demografické změny navždy ukončí éru, kdy Spojeným státům dominovali ti, kteří se skrývali pod zkratkou WASP (White Angl-Saxon Protestants), tedy bílí anglosaští protestanti. Zejména stoupající počet katolických Hispánců, tedy lidí pocházejících z Latinské Ameriky, měl vystavit definitivní stopku „bělošské“ a protestantské Republikánské straně, protože demografii přece nejde přeprat.
Někteří republikáni zkoušeli stranu i svůj politický svět zachránit angažováním více menšinových politiků do svých řad. Takto do politiky vstoupili senátoři hispánského původu Marco Rubio na Floridě či Ted Cruz v Texasu nebo jejich černošský kolega v horní komoře amerického Kongresu Tim Scott z Jižní Karolíny. Jenže ani jejich angažmá celkový poměr sil mezi bělošskými republikány a na menšiny orientovanými demokraty neotočilo.
Showman na lovu
V tom okamžiku přišel na scénu Donald Trump – nepolitik, podnikatel a hvězda televizních pořadů, který kdysi koketoval s demokraty, ale teď se prohlásil za spasitele republikánů. Slíbil, že vrátí lesk „staré dobré Americe“ a dokáže zachránit Republikánskou stranu, která měla být podle mainstreamových médií vlastně na vymření. Jeho návrh v sobě spíše implicitně obsahoval, že dokáže pro svůj politický svět získat voliče ze skupin, které dosud republikány nevolily a byly pevnou součástí voličské koalice levicové Demokratické strany, protože pro ně byla její republikánská protihráčka ekonomicky příliš pravicová. Těmto voličům se před Trumpem zdálo, že republikáni jsou jen stranou pro bohaté a zavedené.
Trump nabídl jiný politický styl než dosavadní politici. Sebestředná show a spousta bombastických výroků měly Trumpa ukázat jako tvář politického protestu i opravdového lídra a představitele machopolitiky. Vedle toho nový republikánský lídr nezpochybnil klasickou pravicovou politiku republikánů, ale spíše v některých jejích bodech šel tak daleko, jak si to jeho předchůdci ani netroufli.
Proti demografii (tedy proti nárůstu menšin) stavěl tradiční americké hodnoty a svým specifickým způsobem se snažil vysvětlit, že klasický americký sen je nejenom stále aktuální, ale je v něm, obrazně řečeno, místo i pro všechny Američany, kteří pocházejí z menšinových skupin. Tím chtěl ale v první řadě odmítnout schéma, že rasa, etnicita či náboženská příslušnost jsou v politice klíčové, které podle něj tvoří jádro politiky amerických demokratů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
