Věčný vaječňák: Nejen tuzemská vánoční tradice. Kde se vzal a proč ho milujeme?
Bohatá, slaďounká chuť vanilky, kvalitní smetany a vyšlehaných žloutků, hladká, mazlivá krémovitá konzistence, obsah rumu, amaretta nebo brandy tak akorát, aby to člověka nezbořilo, ale zahřálo. Vedle červeného svařeného vína a voňavého punče je VAJEČNÝ KOŇAK českou vánoční stálicí; v západní Evropě se pije už od středověku, český kuchtík nebo kuchta si ho rádi připravují podomácku. Jako právě teď já.
Nejhorší je, že nemůžu ochutnávat – jako půlka národa touhle dobou jsem nasypaná léky až po hrdlo, a i když má ta krásná věc v hrnci jen kolem dvaceti procent alkoholu a účinek paralenu by možná neovlivnila, beztak bych lahodnou chuť přes bariéru chřipajzny necítila. Aroma tohoto konkrétního ajrkoňaku (z německého Eiercognac) ovšem důvěrně znám a na internetu volně dostupný recept Romana Pauluse mohu vám všem doporučit.
Šestinásobný michelinský chef nechá v hrnci s půllitrem šlehačky a 200 ml kondenzovaného mléka vyvařit i vyškrábaný vanilkový lusk (nebojte, pak se propasíruje), k tomu 200 g cukru, a ještě cukr vanilkový. Horký základ se přilije k pěně z dalších 200 g cukru a nějakých patnácti žloutků od šťastných slepic (bílky na kokosové pusinky nebo Pavlovu o svátcích nejsou k zahození). Celé se to nechá ještě malinko zhoustnout na plotně a po vychlazení se přilije 400 ml tuzemáku a 100 ml amaretta. U nás tedy přiléváme méně, neboť polovinu vaječňáku necháváme nealkoholickou pro četné děti a rodinné abstinenty (ano, žijí mezi námi). Získáte dva litry dobroty, a pokud jste si po celý rok poctivě schovávali krásné lahvičky od všemožných sirupů, můžete je naplnit a máte tzv. rukodělný vánoční dárek jako fík.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
