Třetinu titulních stran Reflexu nafotil jediný fotograf. Byl jsem krok před ostatními, říká David Kraus
Reflex letos na Designbloku oslavil třicet let své existence. V praxi týdeníku to odpovídá 1560 vydáním, každé opatřené originální titulní stranou. Je úctyhodné, že čtyři sta šestnáct z nich – tedy pomalu celou třetinu -, opatřil svými snímky jediný fotograf - David Kraus, který v redakci působil v letech 1991 – 2008.
David si běhen streamované besedy vzpomněl na své začátky v Reflexu, odkud přišel z deníku Metropolitan. Netrvalo dlouho a na obálku časopisu si udělal monopol. „Barevný časopis, to bylo o úplně o něčem jiném než deník. Najednou se mi hodily zkušenosti z reklamy, uměl jsem svítit a taky jsem se naučil komunikovat s objektem focení. Ocitli jsme se o krok před ostatními. Sledoval jsem tehdy časopisy jako byly Interview a Face. Cover, na nějž měly módní časopisy tým devíti lidí, jsme zvládli ve dvou se čtvrtinovým rozpočtem. Výsledek byl podobný, ale nápaditější.“
Devadesátky byly podle Davida divoká doba, všichni dělali všechno a ceny se stanovovaly dohodou. Zažili jsme krásnou dobu, která už se z mnoha důvodů nevrátí. Během povídání zavzpomínal na řadu celebrit, které za dobu svého působení v časopise fotil i několikrát. Například na Miroslava Donutila.
„S většinou lidí, které jsem fotil, jsem se spřátelil právě proto, že jsem je nutil hrát si a blbnout. Museli mi uvěřit, že je neztrapním, docházelo k určitému napětí, které později vytvořilo vazbu. Mirek je spíš asketický typ, dost se hlídal, na rozdíl třebas jeho kamaráda Bolka Polívky. Měl vždycky jasnou představu, jak by fotka měla vypadat, takže je to vždy o hranici toho, kam mě nechá v mém nápadu dojít, zároveň má výrazný obličej, a tak tahle fotka bez rekvizit byla vlastně jenom zarámovaný výraz jeho svetrem, nepotřebovala víc, je to pohled smutného komika, napůl se směje, napůl má smutek, červená koresponduje s X v logu.“
Fotografie, o které je řeč:
