Hvězdy Reflexu: Eduard Šuster, šéf městských strážníků aneb Muž, který nevěřil
Tento díl Hvězd Reflexu považujeme za mimořádné důležitý. Mapuje období, kdy byla země vystavena těžké zkoušce vlastního charakteru. Boj s pandemií dostal lidi i systém, v němž žijí, pod ohromný tlak. Stejně jako u hroznů vydávajících šťávu až pod velikým tlakem oddělil důležité od zbytného a jako ve filmu Až přijde kocour jsme optikou krize náhle jasně identifikovali syčáky a obětavce, schopné a neschopné, ty, kteří myslí na sebe, i ty, kdo myslí na druhé. Jelikož projekt Hvězdy Reflexu si vetkl do programu připomínat hvězdné hodiny každodennosti a její nositele, máme velkou radost, že musíme porušit pravidla. Na osobnosti, které v těžkých dnech reprezentovaly vynalézavost a solidaritu, nám obvyklých pět nominací nestačí. Nabízíme proto rozšířený speciál, přípomínající hrdiny koronavirové krize. Ať zůstane připomínkou, že nás v těžkých časech tihle lidé naplnili pocitem, který jsme pomalu začali zapomínat: totiž pýchou, že jsou „naši“. Pokud je opravdu všechno špatné k něčemu dobré, chce se nám říct, že tahle doba začala generovat novou, postbabišovskou elitu, na níž se většina z nás shodne, protože ji viděla v akci.
Když ředitel Městské policie Praha v pátek na konci ledna sledoval v televizi zprávy, v nichž ministr zdravotnictví Adam Vojtěch opakovaně tvrdil, že této zemi absolutně žádná epidemie koronaviru nehrozí, nedalo mu to a po konzultaci s náměstkem primátora pro bezpečnost Petrem Hlubučkem vydal pokyn k okamžitému nákupu ochranných prostředků, především tisíců roušek. Díky němu měla pražská městská policie prvního března, kdy byly potvrzeny první případy onemocnění v České republice, téměř jako jediný bezpečnostní sbor dostatek ochranných prostředků.
