A plus X: Českem se šíří dezinformace o 37% smrtnosti opičích neštovic. Viroložka nabádá ke klidu
Od roku 2000 je smrtnost u nakažených dětí 37 procent, napsal na svůj Twitter molekulární biolog Omar Šerý. Podle odborníků oslovených Reflexem je ale toto číslo přestřelené. Jak jsou opičí neštovice nebezpečné, jak se přenáší na člověka a jestli proti nim existuje vakcína, se dozvíte v článku.
„Nevím, odkud pan profesor má takové odhady, já jsem na takto vysoká čísla nenarazila. Smrtnost 37 procent bych přisuzovala pravým neštovicím. Ale nikoliv opičím. Větší počet případů opičích neštovic se vyskytl v USA v roce 2003, rezervoárem byli stepní psouni, hlodavci, kteří se prodávali v obchodech se zvířaty. Mezi několika desítkami nakažených byly i děti a údajně až 20 procent z nich mělo komplikace. Žádné z dětí ale nakonec nezemřelo," uvedla viroložka Hana Zelená.
V současné době se opičí neštovice překvapivě rychle šíří světem. Přestože je počet případů nečekaně vysoký, zatím se zdá, že není důvod k panice. Žádné úmrtí dosud není hlášeno a ani průběh onemocnění není u většiny nakažených podle dostupných informací těžký. Susan Hopkinsová z britské agentury pro zdravotní bezpečnost uvedla, že většina nakažených v Británii se uzdravila sama.
V afrických zemích na tuto chorobu může zemřít v závislosti na tom, jaký kmen opičích neštovic se šíří, až deset procent nakažených, nic ale nenasvědčuje tomu, že by měl tento scénář nastat nyní. Současná variace, která se objevila v Evropě, je mírnější a úmrtnost na ni nedosahuje ani jednoho procenta. Navíc se nemoc obvykle nešíří snadno jako respirační onemocnění. K nákaze je potřebný velmi těsný kontakt.
„Po druhém nebo maximálně třetím přenosu mezi lidmi se to zastaví," popisuje v podcastu A plus X typický průběh šíření Hana Zelená. „Je to zoonóza, tedy virus přenosný ze zvířete na člověka. Mezi lidmi se obvykle dlouho nešíří, protože k tomu, aby se nevyčerpal, potřebuje zvířecího nositele."
Dosavadní průběhy onemocnění její slova potvrzují. Vše nasvědčuje tomu, že jde o nepříjemnou nemoc; jejím projevem je horečka, bolesti těla, zvětšené lymfatické uzliny a nakonec i bolestivé puchýřky naplněné tekutinou. U většiny lidí, ale choroba sama odezní.
Výskyt na mnoha různých místech světa je podle Hany Zelené překvapivý, ale věří, že i pro to se najde nějaké vysvětlení. Na obavy, zda nebyly rozšířeny záměrně, je podle ní zatím příliš brzy. K přenosu došlo nejspíš v komunitě homosexuálů. Kolébkou nákazy je pravděpodobně Portugalsko. Zda se odtud mohla nemoc rozšířit do světa sexuálními kontakty, se zjišťuje.
„Ano, za těchto okolností je zřejmě možné, že se to může právě tímto způsobem, tedy velmi těsným kontaktem, šířit i mezi lidmi. Druhá možnost je ta, že virus se nějak adaptoval na člověka a to mu umožňuje rychleji nakazit nového nositele, ale ani takové informace zatím nejsou potvrzené," doplňuje Hana Zelená.
Máme proti opičím neštovicím vakcínu?
Proti nákaze opičími neštovicemi by měli být imunní lidé, kteří byli dříve očkováni proti pravým neštovicím, což je generace od padesátníků výše. Mladší ročníky už se proti pravým neštovicím neočkovaly, protože pravé neštovice byly vymýceny a samotné očkování nebylo bez rizika.
„Vakcína proti pravým neštovicím byla živá vakcína. Když to srovnám s dnešními vakcínami, které se dávají dětem, tak tahleta vakcína měla poměrně hodně nežádoucích účinků. I z toho důvodu se vlastně od očkování ustoupilo, protože ty projevy po očkování, nežádoucí účinky byly poměrně závažné a časté. Takže není to tak jednoduché, že by si to každý píchnul bez nějakého vážnějšího důvodu," zmiňuje v rozhovoru s Angelikou Bazalovou viroložka Hana Zelená.
Ve vakcínách proti pravým neštovicím byl kompletní, replikace schopný virus příbuzných kravských neštovic. Nešlo tedy v pravém smyslu o očkování. V moderních vakcínách bývá virus umrtvený, nebo alespoň oslabený, například ozářením, aby se nemohl množit. Samostatnou kapitolou jsou mRNA vakcíny, v nichž antigen vůbec není obsažen.
U pravých neštovic tomu tak nebylo. Šlo de facto o záměrné nakažení méně nebezpečnou nemocí, tedy kravskými neštovicemi. Díky tomu se imunitní systém naučil reagovat i na nebezpečnější virus z rodiny poxvirů, pravé neštovice. Do rodiny poxvirů patří i opičí neštovice, a proto očkování proti pravým neštovicím zabírá i na tuto nemoc. Naopak s planými neštovicemi, běžným dětským onemocněním, které je způsobeno herpesviry, nemají opičí neštovice nic společného, a jejich prodělání tedy nákaze nezabrání.
Právě proto, že šlo při očkování proti pravým neštovicím o živou vakcínu, která vyvolávala onemocnění kravskými neštovicemi, mohl se pak průběh u některých dětí zvrtnout do komplikované podoby.
„Byly popsány i případy úmrtí po očkování, a proto se program po vymýcení pravých neštovic zastavil."
V současné době existuje ještě jiná vakcína k prevenci proti pravým a opičím neštovicím. Jmenuje se Jynneos a obsahuje upravenou formu virukravských neštovic který nezpůsobuje onemocnění u lidí a nereplikuje se, což znamená, že se narozdíl od původní vakcíny nemůže množit v lidských buňkách. .Americký úřad pro potraviny a léčiva ji schválil v září 2019 pro použití u dospělých ve věku 18 let a starších, u nichž bylo zjištěno vysoké riziko infekce K preventivnímu plošnému očkování ale zatím podle Hany Zelené není důvod. Více se dozvíte v podcastu Reflexu A plus X.
