Fanatický Karas
Poslanec KDU-ČSL Jiří Karas podává trestní oznámení na nakladatelství, které vydalo podle jeho soudu urážlivou hanebnou knihu o Ježíši Kristu. Poslanec Karas vykazuje opět rysy fanatismu, který je těžko slučitelný se současnou demokracií a pojetím lidských práv a svobod. Jako když prosazuje ve sněmovně zákaz potratů či bojuje proti registrovanému partnerství homosexuálů.
Knihu jsem v rukou neměl. Je možné, že je hloupá a nevkusná. Poslance Karase a další pevné katolíky pobouřila například pasáž o tom, že kadidlo obsahuje podobně jako marihuana látku THC a že tedy Ježíš svým způsobem jednal pod vlivem drogy. Budiž, žijeme v právním státě, tak ať si každý podává trestních oznámení, kolik chce. Soud rozhodne, zda je to oprávněné, či nikoliv.
Pozoruhodné mi připadají jiné věci. Předně - žijeme ve státě, kde je stále aktuální diskuse o tom, jak naši nedávnou minulost devastovaly totalitní ideologie, jak se politika dávala do služeb těchto ideologií a nakolik stále hrozí nebezpečí, že komunistická strana získá zpět alespoň část ztracené moci. Přitom se zdá, že většině diskutujících nevadí, nakolik alespoň u části křesťanských politiků platí, že jejich politické názory a skutky jsou ve vleku ideologie. A to ideologie, která se - alespoň v části svých dějin - rozhodně nevyhnula propojení s mocí a násilím. KDU-ČSL je součástí stávající vládní koalice a je dost pravděpodobné, že bude součástí i příští vládní koalice - ať už s ČSSD nebo ODS…
Zajímavá je i Karasova teze, že kdyby se někdo podobně otřel o islám nebo židovství strhl by se úplně jiný křik, děly by se věci. Tak se Karas dostává do podobné pozice, jako latentní většinově fanatičtí rasisté, kteří se rozčilovali nad tím, že romští aktivisté protestují proti nízkému trestu pro jesenické skiny, kteří ztloukli těhotnou ženu a jejího manžela. Romské aktivisty přijal místopředseda vlády, ministr spravedlnosti, vládní zmocněnec pro lidská práva, média případ skandalizovala… Latentní většinoví rasisté tvrdí, že kdyby Rom ztloukl bílého nic by se nedělo, že kdyby bílí aktivisté přijeli za ministrem, rozhodně by je hned nepřijal, že prostě se bojíme politické nekorektnosti, jsme vydíratelní menšinami, ztrácíme svoje práva a sebevědomí.
Tak co by se dělo v případě islámu nebo židovství? Totéž - někdo by to nevydržel s nervy a přetlakem ideologie a podal by trestní oznámení, soudy by rozhodly, média by případu den dva věnovala pozornost.
Jistě rozdíl by mohl být třeba v tom, že islám je někde státním náboženstvím a uražen by se mohl cítit celý stát, nótu by mohl podat velvyslanec. A možná to je právě to, co Karasovi chybí - že křesťanství není u nás oficiálním státním náboženstvím. Schůze parlamentu by pak mohly začínat společnou modlitbou a svatým příjímáním a papežovy teze by se staly automatickou součástí základní listiny práv a svobod.
