Nicholson a Keatonová se fakt milují
Jack Nicholson je už starý dědula. Samozřejmě, že je to nejoriginálnější dědula filmového plátna! Ale když ho vidíte v roli povadlého boháče ve filmu Lepší pozdě nežli později, nemůžete tu únavu věkem přehlédnout. Taky mu skutečnost, že na něj letí davy krásných pětadvacetiletých holek, moc nevěříte. Ale ono je to jedno, protože asi po deseti minutách filmu pochopíte, že ten film je pohádka. Věřit se jí nedá, ale líbí se.
Zobrazovat ve filmu lásku mezi třiašedesátiletým pánem a dámou notně přes padesát, to nemusí být zrovna dvakrát líbivé. Pamatuju si, že podobné filmy mívaly jisté umělecké ambice a často se vymezovaly vůči milostným filmům plných krásných mladých lidí. Chtěly být pravdivější, víc ze života. Možná byly, ale pohled na líbající se skorodůchodce diváky většinou příliš netáhl. No - když se rty hlavních hrdinů Lepší pozdě nežli později setkají, není to zrovna polibek Hugha Granta s Julií Robertsovou. Ale nějak to funguje. Nějak se vám tahle láska starších lidí líbí.
Že film není trapný, je dáno Nicholsonovým úžasným charismatem, jeho smyslem pro humor a jemná gesta. A stejnou měrou výkonem Diane Keatonové. Je to „jejich“ film a všichni zbylí, včetně mýdlového Keanu Reevese (skoro se nechce věřit, že hrál tak výborně už v tolika filmech), jsou tu do počtu. Ti dva zvládli všechno, včetně „odvážných“ scén. Upřímně: vidět sedmapadesátiletou ženu a šestašedesátiletého muže (tolik bylo hercům v době natáčení) bez oblečení, to může být dost tristní zážitek. Tady ne. A to tedy rozhodně nemá Nicholson tělo jak z fitnessu. Ale autorka filmu byla při sestřihu milosrdná a při psaní scénáře projevila dost smyslu pro humor.
Režisérce a scénáristce Nancy Meyersové je padesát čtyři, takže tenhle film je její téma. Prostě se zasnila a zatoužila po lásce... Ona totiž natočila taky film Po čem ženy touží s Melem Gibsonem a Helen Huntovou. Byl docela vtipný, ale místy trošku moc ženský. Podobné to je i zde. Lehce zidealizovaný mužský hrdina, duchaplné a lehké, ale občas sentimentální. Druhá část už je nastavovaná kaše. V případě Nicholsonova filmu Lepší už to nebude to fungovalo lépe. Taky stárnoucí cynik, který se náhle zamiluje do ženy středních let, ale režírovali a napsali to muži, takže medu a marmelády bylo méně.
Ale přesto zážitek příjemný. Hollywoodská iluze vás zase dostane tam, kde vás chce mít a těm dvěma tu lásku přejete. A prý se Nicholson a Keatonovou při natáčení nějak dali dohromady. Že by přece jen na těch amerických filmových pohádkách bylo i něco pravdy?
