Ruštino, vítej zpátky!

Patnáct let se bývalí ruštináři přeškolovali na angličtinu, dohánějíce vlastní znalosti jednu dvě lekce před studenty. Patnáct let už není ruština ve školách povinná. Počítáme-li, že se rusky začínaly děti učit ve třetí třídě, přibližně v deseti letech, pak desetiletí v roce 1989, dnešní pětadvacetiletí a mladší, už ruštinu ve škole nepotkali. Nerozluští azbuku a spojení písmen „cccp“ budou vždy číst jako„cccp“. Jsou prosti emocí k ruskému jazyku i k národu, který touto řečí mluví. Dnešní pětadvacetiletí a mladší se učí anglicky a německy. Oproti nim starší pětadvaceti let, ale především dnešní generace třicetiletých a starších, rusky rozumí alespoň pasivně, azbuku při větším či menším soustředění identifikuje a dokonce i přečte. Zůstává v nich ale osten nenávisti k nucené výuce, historická paměť na nezvané hosty své země. Dvě od sebe oddělené generace. Jedna nepochopí druhou. Starší nikdy nepochopí mladší, od nichž je jako součást základního vzdělání vyžadována angličtina, s možností zvolit si výuku a znalost dalších jazyků, mezi nimiž se bez jakékoliv výlučnosti znovu ocitla i ruštinu. Ruština je dnes, po patnácti letech, v pozici za angličtinou a němčinou mezi dalšími cizími jazyky spolu se španělštinou, italštinou či francouzštinou. Česká televize proto do programu sobotního dopoledne zařadila od půl desáté, po desetiminutovce němčiny a čtvrthodině španělštiny, také kurzy ruštiny. Ruština má vyhrazenou půl hodinu a název Kapusta. Ruština se vrátila. Vítej zpátky! Zdravstvuj! Jednu výhodu tímto časovým posunem starší generace získala: pokud odhlédne od dávného traumatu „nuceného“ jazyka, může svůj dosavadní hendikep povznést na dnešní výhodu – znalost plnohodnotného cizího jazyka.