Nenápadná vlastnost vytrvalost

Čím déle žijí Vyvolení uzavření ve vile, tím více zjišťují, že bojovat za něco, byť je to jedenáct milionů, není zas až takový happening, jak by se mohlo zdát. A tak potupně odpadávají. „Mně to za to nestojí“, „mám být s rodinou“, „jsem matka“, „jsem otec“ ... Ve zpovědnici, kde se mohou vyplakat, bez kontroly ostatních, se rozfňukal i horník Emil. Jedenáct mega mu přece za nedůstojný boj ve Vile nestojí, takže, ať se na něj diváci nezlobí, ale on to vzdává a odchází. Je takový vývoj překvapivý? Ani ne. Vždyť tak reaguje většina lidí v životě, když o něco jde. Atraktivní pozici, velký majetek, slávu, peníze, by chtěl snad každý, zatímco dosáhnout takové mety dokáže jen málokdo. Za každý zisk, je třeba něco obětovat - kolik a čeho - úměrně získanému. A tak, ač na startovní pozici stojí mnoho chtivých, dlouhotrvající boj vydrží jen ti nejurputnější. A kdo dosáhne cíle? Ten, kdo vydrží. Proto je přirozené, že i z Vily odchází mnoho účastníků s povzdechem, tohle po nás nechtějte, za to nám výhra nestojí. A tak se místo lítého boje o miliony možná paradoxně staneme svědkem postupného odumírání odvahy, až do cíle dojdou ne ti nejodhodlanější, ne zdánlivě prvoplánoví hrdinové, ale kdosi nenápadný, který prostě jen vydrží s nervy a nezhroutí se ani během dalších měsíců. Stejně jako v životě. Boj o cokoliv, co si přejeme, prostě není vždy bojem v pravém slova smyslu, ale spíše vytrvalostním závodem, ve kterém záleží na docela jiných vlastnostech, než se zprvu zdálo. Chcete pobírat velký plat manažera? Chcete se živit cestováním? Viděli by jste se nejraději na pozici politika či eurokomisaře? Zajímá vás, proč zrovna „ňoumové“, „všeumělové“, „velkohubové“ a jinak nelichotivě se projevující lidé zastávají zajímavé a významné posty? Protože při cestě za čímkoliv v životě sice prokázali určité schopnosti, ale na zbytek, na neočekávaně největší část cesty, jim stačila jen vytrvalost… A někdy i vytrvalost snést žaludeční nevolnosti z toho, co je pro dosažení cíle, třeba udělat. Něco v životě je prostě vždycky za něco. A nezbývá než se rozhodnout, zdali to „něco“ chceme pro „něco“ podstoupit.