Snížení daní – triumf logiky
Snižují nám daně, radují se občané z prostého faktu, že zaplatí méně státu, který většinu vybraných peněz neefektivně prohýří, protože o dálniční síti v republice darmo mluvit a kolabující zdravotnictví raději nezmiňovat… To si raději peníze prohospodaříme sami! A mají pravdu. Každý průměrný student ekonomie, také každý, o koho se obor ekonomie kdy byť jen otřel, ví, jak dopadl projekt „sociálního státu“ ve Švédsku, kde zdanili výdělky lidí téměř šedesáti procenty...
. Učebnice ekonomie dodnes neopomíjejí uvádět konkrétní příklady, jak sociální stát demotivoval své občany, kteří při vysokých dávkách nemocenských dávek raději nepracovali, a z mládeže, jíž stát zprostředkoval zdarma vzdělání, se rekrutovaly davy „věčných studentů“ s jasným cílem, oddálit co nejdéle nesmyslný pracovní proces, při němž vám vezmou více než polovinu peněz, které vyděláte, aby je přerozdělili do sociální oblasti, nesmyslně požírající čím dál více peněz. Objem šedé ekonomiky se realizováním „sociálního státu“ neúměrně zvětšil, protože na šedou ekonomiku nepůsobí nic progresivněji než zvyšování daní. Nepřipomíná vám to něco? I průměrně logicky uvažující laik ví, že čím nižší bude mít daně, tím neproduktivnějším se pro něj stane obelhávání a podvádění státu na daních. A také, že statky, které dostává zadarmo, si tolik necení. Snad každý si raději nechá více ze sumy vydělaného, aby podle vlastního uvážení zaplatil navíc za služby, o které opravdu stojí, než aby odevzdal státu víc a dostal zdarma, co ani nechce. Patnáct let po sametové revoluci je na čase přiblížit se modernímu státu, ve kterém je hnací silou ekonomiky produktivní populace, která vydělává, platí za služby, a částí peněz, kterých má díky nízkým daním dostatek, podporuje sociální projekty ve svém okolí. Moderní stát se pozná podle aktivity, inteligence a solidarity občanů, a ne podle unavených, uštvaných a naštvaných lidí, kteří půl roku vydělávají na stát, aby si ve zbytku roku mohli vydělat také na své výdaje.
