Pátek, 18. 11. 2005

Středa a čtvrtek byly takový čóro, že mám až dneska chvilku sednout si v klidu k počítači. Samozřejmě myslím sednout – a něco taky napsat. Sedám si k němu celkem často - a vůbec NIC ze mě nejde! Cítím prázdno, zmar! Možná už voličům nedávám maximum, jako když jsem začínal. Ve středu jsme měli ve sněmovně „poslanecký pomníčky“, což je poslední šance, jak do svýho regionu z rozpočtu přihrát pár miliónů na projekt, o který pak opřete svou volební kampaň. Nebo aspoň reputaci v hospodě, když už tam všichni v televizi den co den vidí, jak vám nějakej mutující cucák sere na hlavu. Může to být třeba fotbalový hřiště, kde trénuje váš táta. Nebo škola, kde učí vaše máma. Nebo hasičárna, kam chodí chlastat všichni chlapi z obce, co to umějí s hadicí. Celý den jsem proto ve sněmovně seděl kvůli našemu zimnímu umělýmu kluzišti s penziónem pro západní turisty. Podle nových pravidel rozpočtovýho výboru jsem nemohl žádat moc, přednost mají žádosti přímo od starostů obcí, aby se předešlo zneužívání a plýtvání. Chytrý systém!! Myslím, že jsme ho vymysleli sami, haha…. Žádal jsem proto jen třetinu rozpočtu, žádost o zbylý dvě pokryl starosta, jehož manželka chce penzión vést. Taky jsme se férově dohodli, že si všichni vezmeme desetiprocentní agenturní poplatek, když už jsme na tom nechali tolik času, nápadů a nervů. Děláme to sice pro lidi, jasně, ale jsme taky jen lidi, ne? A upřímně: jako každý rok jsem se i letos trochu bál, že budu vypadat jako idiot, až to budu před poslanci obhajovat. Jako každý rok jsem nakonec zjistil, že jsem i přes menší ušlápnutí v podstatě zůstal slušný člověk. Měli byste slyšet ty ostatní. Hned jsem pak volal starostovi, že jsou kapříci v rybníce a že vánoce budou opravdu veselý! Ten idiot dělal, že mi nerozumí. S JJ jsem šel rovnou do hospody. Jak asi tušíte, měl jsem sedmnáctýho hrozný ráno. Sám jsem si připadal jako kapr s udicí v krku, kterýho tahají z rybníka. Musel jsem rychle domů, pořádali jsme se starostou v kulturáku menší oslavy zbití studentů na Národní, chci říct revoluce. Listopad je pro nás tradičním měsícem oslav už dlouho, předtím jsme je se starostou dělávali o pár dní k VŘSR. Tenkrát to bývalo lepší v tom, že na ně bylo víc peněz a i lidi se projevovali nějak spontánněji, uvolněněji. Nikoho nás ještě nedusila ruka trhu. Program jsme nechali i letos tradiční osvědčený, jako každý rok: projev, pivo, tlačenka, striptýz. Jen mám pocit, že se nám letos trochu promíchalo pořadí. Mně například stačilo při tý kocovině jedno uvítací pivo a byl jsem znovu jak dělo. Už si ani nepamatuju, jestli jsem z trezoru vytáhl správný projev. Máme tam totiž i ty starší, pro jistotu…. Když jsem si pak šel do starostovy kanceláře zdřímnout, dělala tam nějaká dvojice striptýz ještě před tlačenkou. Doufám, že starosta, kterýho jsem mlhavě viděl, nebyl starosta! A když jsem se vzbudil a vrátil se do sálu, žádná tlačenka už tam nebyla! Ještě že je to jen jednou za rok!