Kouzlo zralých hlav

Dva a půl měsíce po sněmovních volbách – a stále se z nich nemůžeme vzpamatovat. Vítěz Mirek Topolánek střílí z luku, poražený Jiří Paroubek bude premiérem a Miroslav Kalousek tvrdí, že jeho nízkoprocentní partaj nebude nikdy dělat stafáž. Proč ne, jsme v zemi Jaroslava Haška. A stále ještě naštěstí před podzimními senátními volbami. Protože po nich by šel možná střílet z luku i namazaný Švejk. Stačí se podívat, kdo se nám chce v horní komoře starat o zákony.
Předně Libuše Barková. Ta by nás neměla zajímat proto, jak omílají noviny, že si volala se Stanislavem Grossem. Se Stanislavem Grossem si volalo víc divných lidí, včetně Šárky Grossové či německého exkancléře. Kandidátku Barkovou odsoudil soud nepravomocně na pět let za osmimilionový pojistný podvod, což by neměla být nejlepší kvalifikace pro práci se zákonem ani v tak nezákonné zemi jako Česko. Dále zpěvák Martin Maxa, jenž podle svých slov dostal nespravedlivě podmínku, proto by se v Senátu rád věnoval právě justici. Možná by nám prokázal lepší službu, kdyby se dál věnoval kytarovému doprovázení Martina Maxy a o justici jen zpíval, ať už dostal podmínku spravedlivě nebo ne. Zasednout v senátní lavici by mohl i exdiskař Imrich Bugár, kterého vysílá jako další silovější tykadlo ČSSD. Tím ovšem elitní výčet zdaleka nekončí.
Ještě než si půjdu vystřelit z luku sám, zkusím si vzpomenout, proč senát kdysi vznikl. Hlavní argumentací pro jeho zbytečnou existenci bylo, že v něm zasednou zralejší a nezávislejší lidé fungující jako pojistka výstřelků sněmovny. To znělo podezřele hezky i v televizi. Jak víme, stal se bohužel senát dobře placenou popelnicí pro lidi, jejichž zralostí a nezávislostí se stalo především to, že se nevešli ani do sněmovny a bylo jim hloupé jít se živit normálně. Mohli bychom senát konečně rozpustit nyní, už kvůli Barkové. Protože jak víme, v politice nikdy nevíme.