Stopeři a junáci

Morálka stoperů je totiž nezpochybnitelná. A „stoper“ je tady symbolem každého poctivého fotbalisty. Znáte tu situaci: útočník soupeře by už už běžel sám na naši bránu, ale stoper ho v poslední chvíli zezadu srazí. Nic jiného mu nezbývalo. Jinak bychom mohli dostat gól. Jistě – ví, že jednal proti pravidlům a se vztyčenou hlavou přijme žlutou či červenou kartu. A příště srazí zas. A znamená to jediné: dělá dobře svou práci. Právě za to si prokřehlí diváci zaplatili tu tisícikorunu, aby viděli poctivou práci, neústupnou morálku, čest každým coulem, vzor, model, no prostě cosi lidsky hodnotově a transcendentně nezpochybnitelně nádherného až na hraně přímého mystického zření podstaty toho, co je správné.
Není v pořádku, nikoli snad z hlediska časového, ale z hlediska eternitního jistě, aby někdo tyto hodnoty zpochybňoval svým nezodpovědným chováním.
Proto radím: složme národní tým výhradně ze stoperů. A kdyby jich nebylo dost - jako že jich dost je – omlaďme! A doplňme stopery uniformovanými junáky, tou budoucností národa hluboce kořenící v jeho nejlepších morálních, bojových a fiskulturních tradicích.
Prohánějme po trávníku výhradně morální vzory. Je to jednoduché – jestli se naše morální vzory nechají prohánět po trávníku, pak si zasloužíme, aby se naše morální vzory proháněly po trávníku.
Ale buďme ostražití: hlídejme je. Nasaďme kalvinistické hlídky investigativců – to zní lépe než debilní bulvár, ne? – a odhalme jakoukoli nepravost, tvrdě trestejme neuvěřitelnou troufalost, s níž by se mezi stopery a junáky mohl potají vklínit nějaký bohémský nezodpovědný budižkničemu, který umí tak akorát kopat do balonu!
Hlídejme čistotu našeho fotbalu prostřednictvím našich médií a takto hlídejme čistotu našich duší.
Krleš!