Klid na práci
Konečně. Tak dlouho zhrzený Jiří Paroubek posiloval a psal dopisy Mirku Topolánkovi, aby se přestal schovávat u Lucie Talmanové a přišel aspoň do televize, až se nám to v neděli splnilo. Premiér si ovšem v Otázkách Václava Moravce vystačil plných šedesát minut bez expremiéra. Největším nepřítelem mu byl Mirek Topolánek.
Že premiér svádí podivný vnitřní boj s vlastní inteligencí, napověděl už rozhovor pro sobotní LN. Renata Kalenská jistě není ideální společnost pro dospělého muže, nicméně Topolánkovy odpovědi lze shrnout do jediné: bez komentáře. Pak se ale i člověk s průměrným IQ musí ptát, proč ho do toho Marek Dalík nebo kdokoli jiný tyjící v přítmí z politiky navezl. Podobně s ČT. Premiér si vlastně přišel postěžovat, že za všechny problémy s Jiřím Čunkem, Vlastimilem Tlustým i jeho nacistickými srandičkami můžou novináři, kteří veškeré jeho úsilí dezinterpretují. „Televize veřejné služby má veřejnost informovat, co vláda dělá a co chce udělat,“ nastínil Topolánek svou mediální vizi.
Nic proti tomu, stejně jako proti ignoraci dětí, které dělají kariéru v médiích a pletou si zprávy s deníčkem. Veřejnost si ale televizi veřejné služby platí nejen kvůli informacím o tom, co vláda dělá, to by pak nakonec mohla mít vážný problém mít o čem informovat. Má se zajímat, proč ve vládě sedí obskurní vicepremiér, proč chce navrženou vládní reformu potopit nejen obskurní poslanec, náhodou její spoluautor, a proč pokaždé, když šéf vlády soukromě odpoví nebo napíše SMS, je z toho veřejná diskuse s odkazy na horší minulost Německa. A premiér na to má odpovědět, pokud nejsme v Rusku. Topolánek jako by se poslední dobou nakazil Paroubkovým syndromem, jež jakoby taky pocházel z Ruska: vlastní problémy hodíte na jiné, zatímco sebe zahalíte do spasitelského hávu.
