Reakce Zdenky Ulmannové: Běda ženám, kterým vládnou muži!
Dost mne pobavil článek redaktora pozorovatele-biologa J. X. Doležala a jeho úsměvné dada vývody ze života želv a zvířat, jakže se to má s vládou mužů ženám. A nebyla by ani feministka feministkou, kdyby rovněž stéblo nepřiložila k tématu našeho druhu. A tak přikládám také jeden výsledek pozorování...
Nedávno jsem v televizi viděla přírodopisný seriál ze života zvířat. Tento díl si bral na mušku chování samic a samců některých druhů hmyzu, ptáků a savců. Poutavá – ba pro člověka až šokující – byla sonda do přirozených přírodních příbytků kudlanek. Jak dokonale božská příroda uměla zařídit, aby se samec stal užitečným ve všem všudy, doslova do mrtě!
Chcete-li znát jejich akt lásky, napište ovšem napřed „mládeži nepřístupno“, aby nedošlo k mylnému pochopení ze strany některých lidských pubescentů, kteří by si kopulační akt kudlanek mohli vysvětlit jako chování návodné. Vždyť považte, dobrák sameček-kudlaňák se ze samé lásky k potomstvu nechává sežrat oplodněnou samičkou coby proteinová nutriční přidaná hodnota, jejíž bleskový přísun je pro udržení druhu nezbytný!
Kdyby laický pozorovatel, redaktor Reflexu J. X. Doležal, pěstoval doma kudlanky nábožné, možná by žasl, co všechno lze v přírodě vypozorovat; ale co hlavně, nejspíš by přehodnotil svou filozofii vládců-samců a náhledů na genderové stereotypy. Nebo přinejmenším slevil ze svých kategorických soudů o tom, že samec od přírody vládne. A co víc, případ obětovavšího se nevládnoucího samce by při troše hlubšího studia našel zdaleka nejen u kudlanek. Také kdejaký pavouk nemá ani náhodou dominantní roli ve svém kmeni, a jeho jediná autorita spočívá v tom, že je vzápětí post koitus – nebo někdy dokonce ještě při něm – elegantně sežrán a obětován na oltář lásky nebeské Přírodnímu Duchu.
A pak tu máme třeba labutě či jiné ptáky, kteří žijí monogamně, věrně for ever spolu. Samec sedí na vejcích a samička v duchu instinktu rovnosti šancí lítá a shání potravu do hnízda. Připadá vám tato analogie jako ze života lidí? Nemýlíte se. I lidská samička lítá z práce do práce a poté do školky a do obchodů sehnat něco k snědku do hnízda. Jen člověčí samec narozdíl od ptáka starost o potomstvo příliš nejeví – a jako ten trubec v říši včel – se často jen válí a nic nedělá, čekaje, že o něj bude postaráno.Vždyť musí nabírat síly k aktu oplodnění královny!
Povaha chování zvířat je mnohotvářná a není jisté, zda u lidí prvotně vládne muž či žena. Jisté však je, že při použití logiky a rozumu, jímž se druh lidský liší od ostatní zvěře, dojdeme lehce k pochopení, že optimálním způsobem chování pro udržení trvale udržitelného rozvoje této planety a veškerenstva pod vládou člověka je rovnováha. Na to by přišlo i malé děcko; kdyby ovšem nepřebíralo modely chování svých válejících se a šikanujících tatínků.
Ostatně, lidská statistika dokládá, že podle Světové zdravotnické organizace je v České republice třicet osm procent žen týraných a každý čtvrtý den umírá jedna žena v důsledku domácího násilí. Ale kdoví, možná se tato deviace postupem času a vlády J. X. D. stane legitimním rituálem, jak zabránit přemnožení lidstva ubíjením žen.
Zdenka Ulmannová
autorka je spisovatelka, novinářka, předsedkyně ženské formace Strana rovnost šancí
