A zase nic
Vlastně bych o tom ani neměl psát, je to nekonečný folklór: naši dr(a)zí poslanci, kteří umějí zmáčknout správné tlačítko snad pouze, pokud jde o jejich vlastní (samozřejmě naše!) peníze, zase jednou hlasovali o své imunitě. A sakra – zase jednou si ji ponechali doživotně, v plném rozsahu. Nejlepší je ovšem politická argumentace stěží hodná i dítěte - a teď nemyslím jistou Barboru Škrlovou.
„Situace v České republice, policie, soudy, spíš nasvědčuje tomu, že by se měla imunita ještě zpřísnit,“ zní podle HN například argument Jaroslava Kubery z ODS. „To všechno pochopíte, až v této sněmovně budete sedět,“ jsou zase slova Kuberova spolustraníka Jiřího Drdy. Oba snad mají svým způsobem i pravdu: jak ukazuje nejen kauza Čunek, měli bychom se naší policie i soudů spíš bát, než jim věřit. A mnohé věci – třeba poslat beztrestně cizí milióny fotbalovému klubu, kde hraje váš syn – se opravdu naučíte jen v Parlamentu.
Problém je, že kdykoli se nějaký politik dopustí flagrantní levoty na hraně zákona, slyšíme od něj, že jde o tzv. standardní věc, jak zní příslušný televizní termín pro politické gaunerství. Vše je v pořádku, protože policie ani soudy nedokázaly, že má dotyčný sedět v base. Až z toho mám malé intelektuální dilema: buď máme práci naší policie i soudů respektovat, obvyklý znak demokracie. Anebo provětrat věznice, protože podle našich zákonodárců tam sedí oběti, které měly tu smůlu, že neměly koule kandidovat a požívat ostudnou imunitu.
