Děti jako rukojmí
Aniž by za to sama mohla, začínám mít v televizi a v novinách dost Terezky. Dokonce víc než tiskovek předsedy poslaneckého klubu ČSSD Michala Haška, nového Stanislava Grosse - jen s demagogičtějším zápalem a brněnským přízvukem. Aby ji její matka „zachránila“ před otcem, radši ji úplně zničí. A my se na to máme koukat.
„Dohodli jsme se, že budeme své klienty směřovat k tomu, aby se dohodli. Abychom pro Terezku zachránili aspoň zbytek prázdnin,“ řekla LN Dita Savičová, advokátka matky Markéty Smutné. Zbytek prázdnin? Jak empatický právnický humor. Poté, co si vzala dceru jako mediální rukojmí, takže jsme několik večerů museli dokola sledovat ubrečenou scénu při cestě za otcem a následné umístění na motolskou cvokárnu, jí matka chce zachránit srpen. Doufám, že své dceři aspoň řekla, aby se na sebe večer dívala ve zprávách. Upřímně řečeno existují méně bolavé způsoby, jak své dítě dostat do televize. Viz Jan Kraus nebo Veronika Žilková.
Teď si Smutná píše s prezidentem, po němž chce, aby celý proces rozhodování o její dceři urychlil. Matka Terezky je samozřejmě pouze jednou z mnoha zoufalých lidí, kteří se na média denně obrací jako na poslední šanci, poté co selhaly (nebo naopak správně konaly) příslušné státní instituce. Občas dokonce i napomůžou částečné nápravě, viz přemístění Terezky z psychiatrie do specializovaného ústavu. Nebo změně legislativy. Rozdíl ovšem je, jestli se svobodně rozhodnete medializovat pouze sebe – jako třeba Vladko, nebo i vlastní malé dítě. Řekl bych, že si Terezka svůj televizní debut představovala trochu jinak.
