A co druhý ksicht?
Po sobotě známe další kritérium pro výběr vhodného prezidentského kandidáta. Po moudrosti, nadstranickosti či zvyku nosit přes oblek kabát, nikoli lyžařskou bundu by „první ksicht“ republiky měl být i bývalý nekomunista, protože jinak je to pro nás všechny ostuda. Aspoň podle Jiřího Stránského, jenž tuto legrační tezi vyslovil v sobotních LN.
Nic proti tomu, aspoň principiálně. Všechny vlastníky rudé knížky jsme měli po Listopadu přinejmenším odsoudit k doživotnímu nošení spřátelených bulharských bot, jen pro legraci. Možná by nyní předseda KSČM Vojtěch Filip neparazitoval na naší práci, ale sám by pracoval. Proč ale cokoli maskovat v zemi, kde komunisté získávají ve svobodných volbách každé čtyři roky okolo patnácti procent – takže sami pak volí prezidenta? Podívejte na Václava Klause: nebyl sice za komunistů úplný disident, od StB teď ale víme, že byl režimu nebezpečný aspoň svým přesvědčením o neviditelné ruce trhu, jímž prý ponižoval ostatní účastníky bankovních seminářů. I on se nechal zvolit komunisty – a dokonce současnými. A co Václav Havel, symbol antikomunismu? Mluvit za sebe nechal bývalého komunistu. A stejným lidem rozdal i pár jiných vysokých postů.
Kdybychom se měli držet nadstranického klíče, tedy že je český prezident prezidentem nás všech, měl by být komunistou aspoň ze zhruba patnácti procent reprezentujících militantní důchodce z Letné, mladé přesvědčené blázny a lidi, kteří nemají co dělat na svobodě. Pomineme-li současné přesvědčení, vychází to na několik let v někdejší KSČ, řekněme kvůli teorii o rozvracení či nápravě partaje zevnitř, abych nebyl ošklivý. Samozřejmě si dělám legraci, co jiného nám taky při současné volbě hlavy státu zbývá, ne? Chtít ale po prezidentovi, aby byl lepší než my, je stejně bláhové jako vidět Česko skrz reklamu na CNN.
