Luxus (ne)mít Dimuna

Přiznávám: 1:0 pro Petra Dimuna. Ani nevím, jakou funkci mu přiřknout, když ani on sám přesně neví, co vlastně dělá. Snad PR manažer Petra Dimuna? Podstatné je, že po jeho rozhovoru pro Reflex vím, že jsem ho podcenil. Je ještě hloupější, než jsem čekal. A v chápaní politiky ještě perverznější než Stanislav Gross.
„Levicové nebo pravicové názory v zemi, kde je 10 miliónů obyvatel?“ ptá se např. Dimun v Reflexu – a hned si sám odpovídá: „To je velmi velký luxus, který si žádný politik nemůže dovolit.“ Bravo! Ještěže přerušil studium politologie a zamířil na práva, české justici bude posilou. Možná ale Dimun nemyslí politiky, z nichž mnohé trumfne v mimoočním kontaktu, ale sebe: z podržtašky pravicového ministra spravedlnosti s úchylkou na volání z mobilu se přes noc po boku předsedy ČSSD vypracoval v někoho, pro jehož činnost teprve vymyslíme velmi nelibozvučný výraz.
A určitě nepůjde o pragmatismus, který si Dimun plete, když mluví o hledání politického řešení. Doufejme, že mluví o hledání politického řešení pro vlastní kariéru. Ani v politice – i když nás např. vláda nyní přesvědčuje o opaku – by totiž nemělo platit, že nejlepším řešením pro všechny je zahození všech principů, tedy nesměřujete-li k něčemu jako Zimbabwe. Nemít žádný názor je jistě výhoda pro tiskového mluvčího, jak Dimun ví. S trochou ústní desinfekce řeknete cokoli. Problém – aspoň pro voliče - ovšem je, když s tímto defektem vstoupíte do reálné politiky, jak Dimun nyní udělal vstupem do ČSSD. Lidi pak jdou volit nižší daně, zatímco ve skutečnosti volí vyšší daně, protože vám za ně někdo nabídne post ministra. Samozřejmě teď mluvím jen o desetimilionové zemi.