Pondělní čokoládka
Mirek Topolánek, jestli to dle jeho vtipů nevíte, český premiér, chce napravit svůj vztah s médii. Něco jako nastavit chytřejší tvář. Vydrželo mu to symbolických patnáct vteřin, tedy asi jako Jiřímu Paroubkovi, jenž mívá podobné sklony dvakrát denně. Hned na prvních pondělních nápravných brífincích se premiér vrátil k hloupější tváři, již snad obdivuje jen Lucie Talmanová.
Vsadím se, že se Topolánkovým fórům už nesměje ani Marek Dalík, jeho politické alter ego. Před časem si premiér vzal do hlavy, že novináři jsou tupci, které bude neustále ponižovat. Ne že by to do určité míry nebyla pravda. Problém je, že stejný tupec je i on, jen na jiný způsob. Říkejme tomu stereotyp profesní tuposti. To by samozřejmě nebyl velký problém; dějiny vysoké politiky jsou takových lidí plné, ani peklo nestačí.
Problém je, že většina z nich to o sobě na rozdíl od Topolánka věděla, takže to chytře maskovali. Třeba nebožtík Stanislav Gross. Než to začlo s igelitkou s miliónem, byl jeho mediální obraz až neuvěřitelně lichotivý. Dokonce tak lichotivý, že na něj skočil i Václav Havel, jenž ho kdysi označil za politika nové generace. Jistě chudák netušil, jakou má pravdu. Topolánek na své tuposti naopak založil vlastní majestát, udělal z ní ctnost. Jeho mediální obraz je proto nějak - tupý.
Vůbec ho nevylepší, když bude na brífincích vyvracet „mýty a lži“. Každé vyvracení hned tvoří nové mýty a lži. Na webu to částečně vzdal i Václav Klaus, další oběť velké mediální falše – a teď nemluvím za sebe. A už vůbec si Topolánek novináře nenakloní tím, když jim bude život oslazovat slovy: „Máme ty čokoládky? Tak jim je rozdejte,“ jak z brífinku referují HN. Tomu se, doufám, nesmějí ani v Ostravě. Žádný novinář, jenž nechce přijít o luxus podívat se ráno do zrcadla, teď už nemůže na žádný Topolánkův napravovací brífink přijít.
