Zemanův nekrolog

Těžká věc. Když se někoho trochu bojíte a trochu ho obdivujete, těžko o něm natočíte objevný film. A tak režisér Robert Sedláček chodí se Zemanem mezi smrkovím na Vysočině, štáb je jim v patách, klábosí a trhají maliny a po padesáti minutách máte pocit, že z těch dvou režisérských osobností v sebestylizaci jasně zvítězil Zeman. Režisér sice prostřihává jeho sebestředně moudré věty archivními záběry, které jsou přece jen o něco méně lichotivé, ale míra jeho obdivu je příliš velká, než aby se ptal na opravdu nepříjemné věci. Třeba proč do ministerských funkcí a na místa poradců a šéfů úřadu jako premiér instaloval podivné figury typu Lachnita, Šloufa, Srby či Doležela, případně, pokud o nich přímo nerozhodoval, proč je trpěl. To by mohlo být zajímavé povídání o tom, že politik se bez téhle polokriminální suity v té době de facto neobešel. Ale nic takového. Nejtvrdší otázka, položená mimochodem v lese u studánky, se zabývá tím, proč Zeman nežije s manželkou a dcerou v Praze, ale v chalupářské garsonce na Vysočině. Odpoví, že si tak lezou méně na nervy a rozvádět se nehodlá. To je asi tak nejniternější informace, kterou tu můžete zahlédnout.
Film se poprvé promítal na Jihlavském festivalu dokumentárních filmů, píšu zrovna odtud, a Česká televize ho schválila jen den před premiérou proto, že trvala na vystřihnutí závěrečné zmínky o Šloufovi. Ta ovšem nebyla kritická, ale pochvalná. Od toho filmu opravdu nic neočekávejte. Počkejte si na jiný, o Havlovi, který vzniká z materiálu, který deset let točil režisér Pavel Koutecký. Tam najdete scénu povolebního vyjednávání mezi Zemanem a Havlem. Skvostnou. Kdeže rozšafný, moudrý muž! Chladná, racionální a manipulativní mašina, která hrne Havla do kouta a on se zmůže jen na pomrkávání. Těchhle necelých pět minut vám o Miloši Zemanovi řekne víc, než to rádoby hloubavé a upřímné hodinové bloumání po Vysočině.

Související články: