Zelené zviditelnění

Dějiny legalizačních a dekriminalizačních snah kolem marihuany mají už skoro dvacet let, první články o potřebě legalizovat marihuanu se objevily v médiích těsně po revoluci, někdy v roce 1990. Trvalo léta, než společnost pochopila, že marihuana a heroin nejsou stejně nebezpečné látky, že kouření konopí je neřest asi stejně nezdravá jako pití vína a že žádný ďábelský rozměr marihuana skutečně nemá. Za ta léta se změnilo společenské mínění do té míry, že v dlouho připravovaném novém trestním zákoně už vůbec není pěstování konopí pro vlastní potřebu - to jest, že by po přijetí nového zákona vůbec nemělo být malopěstování trestným činem. Zákon by měl jít do sněmovny v nejbližších měsících. To vše se stalo bez nějaké účasti zelených.

Pak se ovšem dostali do Parlamentu a najednou měli - s tím, že podporují legalizaci marihuany, jak mají v programu - možnost plnokrevného politického tlaku. Při každém z nesmyslných případů represe, kdy policie dělá razii na základní škole nebo trestně stíhá stařenku za to, že si pěstovala konopí na mastičku, měli zelení možnost interpelovat ministry vnitra a spravedlnosti a tlačit na pilu, přímo na parlamentní půdě poukazovat na nesmyslnost represe konopí a nepřijatelnost současného zákona, který pěstování konopí trestá. Neudělali to. Za nikoho z nespravedlivě stíhaných v současných konopných kauzách se veřejně nepostavili. Jejich nečinnost vyvrcholila tím, že se Stanislav Penc vyfotil s kytkama a nyní se předvádí v médiích, jak je statečněj.
Kdyby jedno jediné procento času, který věnoval na tento akt sebezviditelnění, věnoval na obranu někoho z nespravedlivě stíhaných, udělal by lépe pro legalizaci, veřejnost i pro zelené.