Tachecí z krabičky
S Barborou Tachecí se roztrhl pytel a i takového Karla Gotta nebo vdovy Svobodové je teď proti ní v médiích jako šafránu. Někdy si říkám, kdy ta žena vůbec pracuje, když pořád poskytuje rozhovory? Ale dočetl jsem se, že prý věnuje pracovním záležitostem víc než deset hodin denně. Prostě moderní manažerka, která se nezastaví...
Myslím, že dobrý manažer nemusí pracovat deset hodin denně a už vůbec nemá potřebu roztrubovat do světa, jak moc času věnuje své práci. I proto se mi, když čtu její rozhovory, když vidím, jak se chová při živých vystoupeních, vkrádá do mysli pochybnost: je opravdu tohle příklad té skutečně schopné a věci znalé mediální manažerky?
Tachecí mám v paměti ještě z dob, kdy pracovala jako novinářka. Její aktivistický styl mi nebyl vždy po chuti, cítil jsem z něj jistý afekt a křeč. Opak toho, co například cítím z novinářského působení takové Jany Klusákové – ano, právě té, která musela na Radiožurnálu ukončit svou literární rubriku, protože ji po ní převzala Halina Pawlowská. Zatímco Klusákovou beru jako zdatnou specializovanou kulturní novinářku, jejíž věcný a neagresivní tón mi vyhovuje, Tachecí jsem vnímal jako všehochuťovou televizní tvář, u níž forma často přebíjela obsah.
Je pravdou, že při mediálních příležitostech se člověk chová asi trochu jinak, než když zhasnou kamery a vypne diktafon. Ale nemyslím, že by rozdíl mezi mediálním obrazem Barbory Tachecí a její skutečnou tváří byl propastný. Nemám vlastně vůbec dojem, že se tato žena přetvařuje. Ona je v té své útočnosti a nervnosti autentická. Je zřejmě přesvědčená, že když nebude působit dostatečně rázně, když na každý útok nebude reagovat ještě větším protiútokem, nebude mít potřebnou autoritu. Nebude splňovat hypotetický obraz, jaký o moderních manažerkách šíří média.
Nechci se tu pouštět do složitých psychologických úvah, ale mám dojem, že jedním ze základních pocitů, které se Tachecí snaží svým aktivismem překrýt, je ... nejistota. Kdyby si Tachecí skutečně byla jistá v kramflecích, kdyby ji celoživotně provázelo přirozené a vyvážené vědomí vlastních schopností (ale i nedostatků), asi by se nechovala jako čertík stále vyskakující z krabičky, jako to předvedla v televizním Dobrém ránu. Prostě by jen klidně a věcně odpovídala.
Některé ambiciózní ženy se občas domnívají, že uspět ve světě mužské soutěživosti znamená přijmout jejich ostré zbraně. I Tachecí má nabito ostře a je stále ve střehu. Ve skutečnosti je to ale tak, že nejlepší ženy-manažerky dokáží zkombinovat mužskou agresivitu s jistou dávkou ženskosti. Uvědomují si, že není třeba být papežštější než papež.
Je to vlastně smutný pohled na Barboru Tachecí. Tolik snahy, tolik osobního nasazení, ale výsledek... Čertík z krabičky.
Související články:
Petr Holec: STEJNĚ SHNILÝ(Reflex online, 24. 1. 2008)
Jan Potůček: IVAN HOFFMAN ZNOVU V ÉTERU (Reflex online, 18. 1. 2008)
Jan Potůček: NOVÝ RÁÁÁDIOŽURNÁL (Reflex č. 2/2008)
Tomáš Feřtek: ZŮSTAŇTE S NIMI (Reflex online, 4. 1. 2008)
Jan Potůček: NOVÝ RÁÁÁDIOŽURNÁL (Reflex online, 13. 12. 2007)
