Nejpodivnější –ismus

Anne Karpfová ve svém článku v Guardianu napsala: „Lidé srovnávají ageismus se sexismem nebo rasismem. Ale je tu jeden zásadní rozdíl: většina mužů se během svého života nepromění v ženy a bílí se nestanou černými. Je opravdu zvláštní, že stereotypizujeme a stigmatizujeme skupinu, jejíž součástí (budeme-li mít štěstí) se nakonec sami staneme.“
Je to zvláštní. Přesto v médiích i v korektním západním světě jednoznačně dominuje kult mladých a krásných lidí a senioři jsou buď opomíjeni, nebo – většinou – ukazováni jako lidé nesnášenliví, zlí, nemocní, závislí a dementní. Seniorů je přitom už víc než těch „mladých a krásných“. A „mladí a krásní“ si tímto zvláštním způsobem kreslí vlastní budoucnost.
Související motiv popsala v Guardianu jiná autorka, Angela Neustatterová. Zdánlivě nevinný bonmot, že totiž v současné době znamená šedesát let to, co dříve čtyřicet, považuje za drsně ageistický. Na jednu stranu by to sice mohlo znamenat prosté konstatování, že díky medicíně a životnímu stylu je šedesátník vlastně člověkem na vrcholu sil středního věku, na straně druhé to podle autorky znamená tolik, že šedesátník, a zejména šedesátnice, je bytost natolik nevkusná a na pováženou, že je třeba ji pojímat jako o dvacet let mladší. Proč, proboha?! Neustatterová píše, že nestojí o to, aby jí kdokoli říkal, že vypadá ve svých šedesáti na čtyřicet, nebo o obecné fráze typu, že „šedesát je dnes nových čtyřicet“. Šedesát je prostě šedesát a šedesátníci by se neměli nechat zahánět do defenzívy, měli by se prezentovat jako silní a nezávislí: „Šedesát je dnes nových šedesát!“ Připomíná slavné televizní interview, v němž moderátor obdivně sdělil Glorii Steinemové, že nevypadá na padesát. Dočkal se odpovědi: „Takhle vypadá padesát.“
Leckomu to zřejmě bude připadat jako zase mnoho zbytečné „korektnosti“. Ale ageismus se může v příštích dekádách stát ideologií, která bude západní svět ohrožovat víc než jakákoli jiná.