Sbohem a chlebíček
Po sedmdesáti letech nám dosloužil vlastně poslední pražský automat. Sedmého března byl ukončen život slavného automatu U Rozvařilů, který dokumentoval nejen významné období meziválečné české architektury snad v nejkvalitnějším podání, ale také v Praze kdysi velmi populární způsob stravování.
Masné jídelny, výčepy, stánky s opečenými klobásami, a hlavně automaty spoluvytvářely typicky pražsky přívětivou tvář velkoměsta, prokrvovaly a zjednodušovaly náš běžný všední den, a navíc byly cenově přijatelné, byť velmi často ke konci své existence bývaly beznadějně zanedbané. Zamysleme se však spolu – Praha tímto odchodem samozřejmě chladně a necitelně ztrácí jeden z posledních objektů, které ji zdobily a patřily k určitým magnetům, pro ni dlouhodobě typickým. Je sice pravda, že teplá jednoduchá jídla si můžete nadále dát přímo naproti v pátém patře Bílé labutě, ale automat na uliční úrovni, to je opravdu něco jiného…
Ti starší samozřejmě vědí, že se jedná o další prázdné místo centrální části Prahy, odkud se vytrácejí nejen obyvatelé, ale také hospody, knihkupectví, kina, kavárny, automaty, švadlenky, galerie – prostě to, co normální vyvinuté město vytváří. Současný stav je stále smutnější obžalobou a dokladem chybného chování jak vedení jednotlivých částí města, tak jeho obyvatel. Vždyť si vzpomeňme a pohleďme – jen v blízkém okolí automatu U Rozvařilů se smrtící tornádo roztočilo stejně jako jinde v centru. Zmizela zde kina Sibiř, Orient, Lido, Capitol, velké kavárny Axa, Ural, Hybernia, Electra, 29. února i Arco, přestála změšťáčtěná velkokavárna Imperial. Mezi dnes neexistující subjekty patří i Komorní divadlo, revue Srdíčko, tři populární mléčné bary, tři vyhledávaná velká a elegantní lahůdkářství, bezpočet drobných obchodníků. Na straně druhé zde vyrostla řada velkých hotelů, dva byly pietně zrenovovány. Takže, když vše sečteme, zůstávají na místě dvě atrakce – na straně jedné Masarykovo nádraží, na straně druhé megacentrum Palladium. Tak to jen tak pro pořádek.
Ale vraťme se k tomu hlavnímu. Milý automate, vzdávám Ti čest a posílám Ti tichou vzpomínku. Opravdu se nám po Tobě bude stýskat. Možná Ti to nikdo za Tvého sedmdesátiletého života neřekl, ale byls docela štramák… Jinak můžeme zůstat v klidu. Dokonáno jest, okolo Poříčí už je vše hotovo. Ach Praho…
Související články:
Josef Vomáčka: ACH, KDE JSOU TY VŮNĚ…? (Reflex online, 9. 1. 2008)
