Korektnost ad absurdum
Problémy s granty udělovanými divadelníkům zjevně nemáme jenom my. Řekl bych dokonce, že ty britské jsou ještě větší. Zatímco v Česku vzbudil rozruch princip, že granty se udělují těm, kteří je nepotřebují, zašli v Británii ještě dál: nasadili natolik korektní kritéria, že žadatele zřejmě odradí už předem.
V dotazníku instituce, která rozhoduje o grantech, Arts Council, se objevil požadavek, aby organizace žádající o grant uvedly, kolik členů z jejich vedení je heterosexuálních, homosexuálních či bisexuálních, případně u kolika není sexuální orientace známa. Ředitel grantové agentury to zdůvodňuje tak, že potřebují mít představu o publiku, které na divadelní představení bude chodit. A odvolává se na korektní zohlednění různosti lidí, které přece překračuje rozdílnost rasy, národnosti či vyznání.
Nepřekvapí, že reakce britských umělců je odmítavá, chování agentury charakterizují například jako směšné, byrokratické, nehorázné nebo „poněkud hitlerovské“.
Zajímavý už sám o sobě je předpoklad Arts Councilu, že na představení divadla vedeného převážně heterosexuály budou chodit převážně heterosexuálové, lesby se přijdou podívat na kus dávaný v divadle vedeného lesbou apod. Ale ještě zajímavější je zacházení s „korektností“. Vychází zjevně z předpokladu, že při udílení grantů musí být zachována proporcionalita, spravedlnost k menšinám – jistý díl peněz musí dostat gayové, jistý díl lesby, heterosexuálové také nemohou přijít zkrátka a to vše samozřejmě ještě vyváženě napříč rasami, národnostmi a vyznáním. Kvalita projektu pochopitelně nerozhoduje. Z hlediska společenských hodnot není tak důležitá. Roli může sehrát nejvýš až uvnitř jednotlivých oddílů.
A samozřejmě, je snadno představitelné, že kdyby Arts Council udělil granty například jenom bílým heterosexuálům, stal by se předmětem mnoha žalob kvůli diskriminaci. Je to past. Chytáme do ní ovšem sami sebe hloupě a zbytečně.
Tento typ hyperkorektnosti se obrací ve svůj opak nejen kvůli té nehoráznosti, že se veřejná instituce dotazuje občanů na jejich sexuální orientaci. Jde o naprosté zmatení ve více ohledech. Jistě – v případě, že by například homosexuálové byli kvůli předsudkům znevýhodněni při získávání grantů, bylo by na místě uvažovat o vypsání speciálního programu. Ale tady se, v rámci plošné soutěže, vychází z toho, že homosexuály je třeba podpořit bez ohledu na to, zda jsou diskriminováni, a pochopitelně bez ohledu na to, zda o to stojí. Hyperkorektnost, která je kontraproduktivní a stupidní.
Dalya Alberge: Arts funding row over sex orientation demands (The Times. 2. 4. 2008)
