Ze stromů jen pro pivo

Roger Boyes, který podává už tři desetiletí zprávy o chutích na „východě“ Evropy, se zastavil v Praze, aby oslavil přidělení prestižní ceny Michelin. Pro pražskou restauraci Allegro ji získal její šéf Andrea Accordi. Poprvé byla cena udělena restauraci v bývalém sovětském bloku.
Boyes hovoří o Accordim jako o člověku, který vede revoluci v české gastronomii a zásadně přispívá ke vzdělání českého národa. Jak by také ne? Vždyť podle autora článku je Praha hlavním městem těžkých karbanátků, knedlíků velikosti tenisového míčku, samozřejmě neustále namáčených do másla, a lidé tu často snídají pivo, protože má opravdu vysokou nutriční hodnotu. A podle „typického českého menu“, které v článku uvádí, běžně jíme smažený sýr jako předkrm anebo ho snídáme. Jako předkrm k čemu? No ovšem, především k mastným knedlíkům, klobásám a vepřové prošpikované smrdutým sýrem, jehož aroma pravděpodobně spustí požární alarm.
Jistě, je to rubrika, která počítá s jistou dávkou ironie a nadsázky, nicméně předkládat takový stereotyp britskému čtenáři je na pováženou. Ne. Není to na pováženou: je to stupidní. A zavání to odpornou povýšeneckou představou, že tady slézáme ze stromů jen proto, abychom si šli pro další pivo. Případně, abychom ho podali kultivovaným britským turistům.

P.S. Ještě tři poznámky: Podle dvou na sobě nezávislých zdrojů, s nimiž jsem téma konzultoval, mohla představa o smaženém sýru jako snídani vzniknout tak, že autor se probouzel před polednem a poté vyrážel do blízké hospody na první jídlo. Podobné kořeny může mít představa o pivu k snídani. Nic proti tomu. Takovou zkušenost mám. Ale netroufnul bych si ji zobecňovat v celonárodním měřítku, respektive v rovině kulturního vzorce. Poznámka druhá: Nepřipadá vám, že alespoň někteří z lidí, kteří píší o jídle, jsou nějak divní? Poznámka třetí: Nepřipadá vám, že se tomu jídlu věnuje nějak nepřiměřená pozornost?