Krátký život veřejného záchodku
Ze začátku to vypadalo jako dobrý nápad. V roce 2004 radní amerického Seattlu slavnostně rozmístili v centru města ultramoderní automatizované veřejné záchodky. Dnes, 1. srpna, je bez fanfár všechny zavírají. Záchodky jsou v takovém stavu, že ani narkomani a bezdomovci už je nechtějí používat.
A přitom to všechno začalo tak slibně. Před čtyřmi lety si turisté i obyvatelé Seattlu stěžovali, že městu chybí důstojné veřejné záchodky. Radní zapracovali, vyčlenili pět miliónů dolarů a koupili pro město pět těch nejlepších veřejných záchodků na trhu.
Ano, každý z nich stál milión dolarů. Měl to totiž být opravdu důstojný záchodek. Takový, který se nebojí navštívit rodiny s dětmi. A zpočátku opravdu vypadaly důstojně, a to nejen proto, že měly povrchovou úpravu odolnou proti graffiti. Po stisknutí tlačítka se otevřely kovové dveře, které umožnily zákazníkovi vstoupit dovnitř a nerušeně tam zůstat až 20 minut. Po každém použití se celý vnitřní prostor automaticky desinfikoval.
Teoreticky to fungovalo výborně. Radní bohužel podcenili několik zásadních detailů.
Za vstup na záchodky se neplatilo. Ve Spojených státech se obecně lidé špatně vyrovnávají s myšlenkou, že by se za použití toalet mělo platit. Veřejné záchodky podle toho často vypadají, ať už jsou staré nebo ultramoderní.
Radní navíc záchodky rozmístili v parcích a jiných místech, kde se shlukují bezdomovci. A Seattle je město s obrovským „homeless problémem“, jak zde nazývají vysoké procento bezdomovců. Je jich tu nějakých 8 000, neboli asi 1,5 procenta populace, a to prý hlavně díky tolerantnímu a velkorysému přístupu obyvatel k „různým způsobům života“ a také díky příznivému počasí. Sice tu hodně prší, ale nemrzne.
Prostorné a čisté záchodky tedy poskytly bezdomovcům soukromí, ať už pro spánek (ač přerušovaný periodickou desinfekcí), prostituci nebo užívání drog.
Seattle má kromě bezdomovců velký problém i s narkomany, což spolu nepochybně souvisí. Mezi bezdomovci suverénně vede užívání vysoce návykového cracku, kokainu řezaného sodou nebo práškem do pečiva.
Crack se nešňupe jako kokain, ale nejčastěji se kouří v „crack pipes“, speciálních skleněných dýmkách. Působí okamžitě a euforie trvá asi hodinu. Oběti cracku často poznáte podle toho, že jim chybí přední zuby, které jim následkem kouření vypadaly. Závislí navíc trpí halucinacemi, tudíž se chovají „bláznivě“.
Když se ve večerních hodinách projdete centrem Seattlu, tak jako já včera, budete transportováni do světa, který se podobá obrazu Spojených států, jak nám ho za totality předkládala komunistická propaganda. Po ulicích se tu válejí lidé v různých stupních rozkladu, pořvávají cosi agresivním nesrozumitelným jazykem a žebrají o peníze. Nabízejí více či méně uvěřitelné příběhy o tom, že zrovna dnes přišli o práci, nemají zdravotní pojištění a potřebují podstoupit drahou operaci a tak podobně.
„Crack problem“ je koneckonců jedním z důvodů, proč v centru Seattlu, jednoho z nejhezčích amerických měst, skoro nikdo nebydlí.
Svého času tu, u jednoho pověstného crack parku, bydlel a tvořil Kurt Cobain. Jeho život zde bohužel netrval o moc déle, než život onoho záchodku. Oba oslavované životy předčasně pohřbily drogy: Kurt spáchal sebevraždu a záchodky zemřely na následky pomalé vleklé destrukce.
Ultramoderní desinfekční proces byl totiž krátký na úklid odpadu, který „zákazníci“ na záchodcích nechávali. Crack pipes, kondomy, stříkačky a zuby na záchodcích zůstávaly. Záchodky brzy přestali používat všichni kromě bezdomovců a narkomanů. Časem už se do nich nechtělo ani jim.
Netrvalo dlouho a daňoví poplatníci se začali bouřit proti vysokým nákladům na provoz nefungujících záchodků a radní napadla další revoluční myšlenka. Nabídli ultramoderní veřejné záchodky k prodeji v internetové aukci eBay.com. Třeba je někdo koupí, když mají tak úžasný teoretický potenciál!
Vyvolávací cena začala na 89 tisících dolarů. A světe, div se. Zatím nepřišly žádné nabídky.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.
