Nový Václavák?

Prostě už tu nejsou cíle a tím pádem se ztratili i zájemci o toto místo. Prostor teď opanují náhodní turisté, dealeři drog, flákající se občané jiných národností, prostituce … Ale kde tedy jsou Pražáci a další běžní návštěvníci?
Všichni jsou už u Anděla. Rozmanitá nabídka velkého obchodního centra, čtyřiadvacet kin na jednom místě, přestupní stanice mezi metrem, tramvajemi a autobusy – to vše jsou veličiny, které k tomu vedly.
Když jsem před lety o Zlatém Andělu hovořil s jeho autorem Jeanem Nouvelem, poznamenal jsem, že by tam měla být alespoň dvoupatrová kavárna, kde by si lidé mohli dávat schůzky a setkávat se. Věhlasný architekt se usmál a řekl, že náplň domu on neovlivňuje, i když by to asi opravdu bylo hezké …
Ten, kdo u Anděla zhruba rok nebyl, by dnes nevěřil vlastním očím. Prakticky bez výjimky se ve všech původních domech staré nízké zástavby – od tramvajové křižovatky až po smíchovský pivovar – postupně otevřela řada zajímavých restaurací, pizzerií, pivnic, kaváren, nadnárodních jídelen ... Svými zahrádkami, za dobrého počasí plnými návštěvníků, připomínají středomořské přátelsky naladěné město. A co je opravdu úžasné: ta místa – vynořující se dnes i na druhé straně ulice v nové obchodní zástavbě – jsou denně počátkem večera plná. Lidé sem zjevně rádi chodí. Ti odvážní si dopřávají i návštěvu romantických podniků v bočních ulicích, kde je nabídka cenově velmi přístupná a kde bývá veselo až do ranních hodin. Kdo hledá, najde i literární kavárny, malé výčepy nebo restaurace, kde se od šedesátých let zastavil čas včetně jídelního lístku … A když připočteme čtyři obří knihkupectví nebo bezpočet heren pro jiné publikum, pochopíme, že andělská nabídka může oslovit opravdu skoro každého …
U Anděla je dnes a denně místo doslova pro všechny. Můžete sem vzít jakoukoliv svoji návštěvu a doložit – měli jsme kdysi Václavák, teď bije náhradní srdce města tady, dobře a sympaticky …
V tomto případě neviditelná ruka trhu tleská.