Největší tajemství
Žij, jako bys měl zítra zemřít, a bojuj, jako bys měl žít navěky. Heslo tisíckrát vyslovené, možná až otřepané, ale pravdivé. Vzpomněl jsem si na ně včera, kdy měl v Paříži premiéru poslední film Jeana-Paula Belmonda a kdy také náhle zemřel architekt Jan Kaplický.
Pětasedmdesátiletý herec nestál po mozkové příhodě několik let před kamerou. Překonal ji a – pracuje. Jednasedmdesátiletý vizionář architektury pracoval do posledního dne, a to zřejmě tím spíš, že se nedávno oženil. V den, kdy ho postihl srdeční kolaps, se jeho mladé ženě narodila dcera. Krutý žert osudu, chce se dodat.
Belmondo i Kaplický žijí, respektive žili, podle výše zmíněného hesla. Naplno a bojovně. Herec ztvárnil v novém filmu Muž a jeho pes svou roli se šarmem sobě vlastním, jak se ostatně čekalo. Architekt, proslulý neúnavným bojem za svou chobotnici, pokračoval dál v netradičních projektech: těšil se na realizaci koncertní síně v Českých Budějovicích, připomínající rejnoka nebo ležící ženu.
Herec Belmondo, někdejší akční rošťák, se věkem i nemocí proměnil ve špatně se pohybujícího starce, ale pokud bude relativně fit, chce v natáčení pokračovat. Architekt Kaplický pracoval do poslední chvíle a odešel náhle, navzdory všem svým plánům, soukromým i pracovním.
Kdy zemřeme, kdy přijde ten den, hodina, vteřina? To nevíme a nikdy vědět nebudeme. A je jedině dobře, že neznáme jedno z největších tajemství života.
Příliš těžké téma pro sloupek, říkám si. A tak na odlehčení přidám příběh. Kdysi mi ho vyprávěl jeden známý o svém dědečkovi z jihočeské vesnice. Byl to hodně starý pán, snad devadesátiletý, a už ho na světě nic nebavilo, všichni jeho kamarádi byli dávno po smrti. Neměl si s kým popovídat. A tak se rozhodl, že umře. Zvolil jednoduchý recept: nevstával z postele, odmítal jídlo, kouřil fajfku a denně si nechal přinést z hospody dva džbánky piva. A po čtrnácti dnech se ráno neprobudil ... Docela hezká smrt, co říkáte?
Související články:
Petr Volf: CHARISMA JANA KAPLICKÉHO (Reflex online, 15. 1. 2009)
