Charita, nebo kýč?
Modelka a krasavice Helena Houdová mluví o tom, že mění planetu, a člověku to připadá hloupé. Vypočítavé, přinejlepším naivní...
Prostřednictvím své nadace Slunečnice se snaží změnit svět. Je to upřímná snaha, nebo chladný kalkul, který k topmodelkám prostě patří?
„Když jsem žila v Čechách, měla jsem pořád pocit, že jsem nenormální, jiná, blázen, naivka, extremista, idealista, všechny tyhle přívlastky jsem slýchala. Ta kritika mně strašně srážela sebevědomí. Až když jsem přišla do New Yorku, zjistila jsem, že nejsem blázen, že lidi, kteří mají stejný pohled na svět a stejnou vizi, existují. A dokonce jsou za to respektovaní. To mi hrozně pomohlo,“ říká v rozhovoru VERONIKY BEDNÁŘOVÉ modelka HELENA HOUDOVÁ (celý rozhovor si můžete přečíst ZDE, Reflex č. 19/2009).
„V Česku se pohled na filantropii mění a ta změna mě zajímá. Musí proběhnout, protože úroveň společnosti se přece hodnotí podle toho, jak se stará o slabé. Setkávám se v Česku s naprosto úžasnými lidmi, ale taky s „hovadama fialovýma“, která řeknou: slečinko, vy si tady dělejte charitu, ale tohle je byznys, nic vám nedáme. Ono to časem půjde i v Česku. “
MALÁ OBHAJOBA VELKÝCH SLOV
Modelka a krasavice Helena Houdová mluví o tom, že mění planetu, a člověku to připadá hloupé.
Vypočítané na cestě k vlastnímu prospěchu, slávě a lepším smlouvám. Přinejlepším pak naivní (nakonec, je přece blondýna!). Vůbec, vypustit něco takového z pusy: „Měním planetu!“ Skutečný (nepoameričtělý) Čech by to nikdy neudělal. Ví, že by se dočkal posměchu okolí. A pokud bude veřejně činný, noviny ho rozcupují na kousky. Chtít změnit svět?! Kdo to kdy viděl!
Když se objevil Barack Obama a zveřejnil svůj ambiciózní program, vepsal náš časopis do titulní strany pouhá dvě slova: VELKÁ ILUZE. Nedlouho, po Obamově pražské návštěvě, se přidal konkurenční Týden – FALEŠNÝ MESIÁŠ. Je to tak, velké ideály jsou v naší zemi krajně podezřelé.
Kdo mluví o světě bez jaderných zbraní, o boji s hladem a nasycení Afriky, o třídění odpadu a vytváření alternativních zdrojů energie, o charitě, ale také sjednocení Evropy, je jednoduše prospěchář sledující osobní zájmy (v horším případě) nebo hlupák a naivní oslík (v případě přece jen o chloupek lepším). A možná – je to česká zkušenost dvacátého století – mají skeptici v mnohém pravdu.
Íránský režim si Obamovu nabídku k jednání nejspíš vyloží jako slabost a bude pokračovat ve vývoji jaderných zbraní. Venezuelský prezident Chávez nepřestane podněcovat populistické nálady v latinskoamerických zemích a kubánský režim využije oslabení amerického embarga k posílení současných elit a postupnému zavedení státního kapitalismu s vojensko-komunistickou oligarchií v čele. A možná také ruský tandem – tenhle hodný a zlý (Medveděv s Putinem) obnoví postupně svým mocenským vlivem někdejší Sovětský svaz, nebo alespoň jeho část.
A možná, vlastně, možná – čert ví, jak je to s globálním oteplováním! Skepse v nás vítězí.
Blonďaté modelky i prezidenti, kteří „mění planetu“, se znovu dočkají úšklebku – nás poučených, již v závětří české kotlinky vědí, jak se točí svět. Nevěří na charitu (nejde přece o systémové řešení), na třídění odpadu (stejně se to někde pomíchá), odzbrojení (je jenom snem diktátorů o beztrestném páchání zvěrstev) ani společnou Evropu (komplot francouzských socialistů).
Jednoduše, kdo nic nedělá, nic nezkazí. A přece, jakkoli se velkými slovy formulované ideály naplňují jen zřídka (jenže čím jiným byl například vstup Američanů do druhé světové války na evropském kontinentu), Barack Obama se spálí a slova Heleny Houdové o tom, že mění Slunečnicí zeměkouli, působí úsměvně, české přežívání v duchu tolik vzývaného realismu (jenž je mnohem spíš obyčejným cynismem) vede ze všeho nejvíc k duchovní izolaci, v níž měřítka správného a špatného, solidarity, poznání, dokonce i světovosti vytyčují lidé jako Paroubek, Čunek, Filip nebo Klaus. Spojené státy jsou přece jen někde jinde.
DAN HRUBÝ
Helena Houdová se narodila v roce 1979 v Plzni. Vystudovala sportovní gymnázium a antropologii na Západočeské univerzitě. V patnácti se začala učit znakovou řeč, aby mohla komunikovat s neslyšícími. Odmítala jíst maso, do soutěže Miss se přihlásila proto, aby vydělala peníze na charitu. V roce 1999 soutěž Miss ČR vyhrála, v roce 2000 založila nadaci Slunečnice, podporující znevýhodněné děti po celém světě (www.sunflowerchildren.org).
Obklopena fotografy, stále obléká luxusní šaty od nejdražších módních návrhářů, její tvář se pravidelně objevuje na titulních stránkách prestižních módních časopisů. V roce 2004 založila v Americe pobočku své Slunečnice, která se pod názvem Sunflower Children stala jednou z nejuznávanějších charitativních organizací. Vedle České republiky dnes podporuje projekty mimo jiné v Indii, Keni, Guineji, Nepálu, Nikaragui, Brazílii, Peru a na Kubě. Nejen že všichni dobrovolníci pomáhají bez nároku na honorář, ale i si sami platí výdaje na návštěvy projektů ve všech zemích, kde Sunflower působí.
Žije v New Yorku se svým manželem, producentem a filantropem indického původu Omarem Amanatem a osmiměsíčním synem Darienem. Jejím cílem je změnit svět.
Jsou vám velké ideály podezřelé? Čekáte za nimi snahu o vlastní prospěch? Nebo jim fandíte? Snažíte se je podporovat?
