Na cestách s neduživým vizionářem

KNIŽNÍ RECENZE

Judita Matyášová a fotograf Jan Jindra sestavili podle deníkových záznamů Maxe Broda i samotného Kafky a jeho korespondence knihu s názvem Na cestách s Franzem Kafkou.






O málokterém spisovateli bylo napsáno tolik hloubavých publikací jako o Franzi Kafkovi. Do omrzení se přetřásá jeho komplikovaný vztah k otci, vegetariánství, neurózy nebo nevydařená zasnoubení. Samotná jeho tvorba tak bývá často odsunuta na vedlejší kolej jako něco téměř podružného. O to zajímavější je pak narazit ve spleti podobných spisů na knihu, která dokáže dramata Kafkova osobního života věcně zasadit do rámu jeho tvorby.

Judita Matyášová a fotograf Jan Jindra dali dohromady úctyhodný projekt. Publikace skýtá soupis celkem šedesáti pěti míst, mezi něž patří známé turistické lokality i docela nenápadná místa, kam slavný existencialista zavítal. Autoři tak čtenáře zavedou do zajímavých koutů Čech, ale také Itálie, Švýcarska nebo Francie. Před očima se odkrývá podivuhodná část skládačky o jednom z nejslavnějších umělců dvacátého století. Ukazuje Kafku coby člověka, jenž se kromě svých pocitů a bolístek zajímal o cestování nebo zdravý životní styl. A dlouho nošený oblek depresivního trasořitky mu začíná být těsný.

„Můj milý Maxi, nejsem s to napsat cokoli souvislého souvisle. Dny ve Vídni bych nejraději ze svého života vytrhl, a to od kořene, byla to zbytečná honička a něco zbytečnějšího než takový kongres si člověk vymyslí stěží. Ale to vše už je pryč, teď jsem v Benátkách. Kdybych nebyl tak těžkopádný a smutný, neměl bych dost soběstačnosti a síly, abych se Benátkám postavil. Jak krásné jsou a jak je u nás nedoceňujeme!“ rozplýval se třeba Kafka v dopisu Brodovi.

Jednotlivá zastavení jsou členěna chronologicky. Dozvídáme se o lokalitách svázaných s Kafkovým dětstvím, o hotelech v severních Čechách, kde přespával na služebních cestách, nebo o oblíbených nevěstincích. Závěrečné, nejsmutnější stránky pak patří obrázkům sanatorií, domu, kde bydlel se svou poslední láskou Dorou Diamantovou, a židovskému hřbitovu. Judita Matyášová si v některých pasážích povzdychne, jak čas k nepoznání přetvořil původní tvář některých míst:
„Dnes už bychom těžko hledali v bývalé Generali cokoli původního. Zůstala jen smutná fasáda s nápisem, vnitřek je již zcela nenávratně vykuchán a zastavěn blýskavými obchody s velkokapacitními kancelářemi.“
O to vzácnější pak Jindrovy fotografie jsou. Jejich černobílé vyvedení nepůsobí jako manýra ani trik, jak přiblížit starobylost; zcela přirozeně zapadají do atmosféry.

NA CESTÁCH S FRANZEM KAFKOU je nápaditý, svižný průvodce a inspirace pro ty, kterým informace jako „narodil se v Praze – celý život žil v Praze – byl labilní – proslavil se až po smrti“ nestačí. Kniha docela nenápadně narušuje mýtus Kafky jako neduživce a melancholika, což je velmi osvěžující. Nicméně takové vykreslení literárního velikána zdaleka není první vlaštovkou; třeba Kundera ve své knize Kastrující stín svatého Garty (česky vydalo nakladatelství Atlantis, 2006) píše o Kafkovi jako o mladém zdravém muži, který rád vyhledával milostná dobrodružství. A podobných úvah i svědectví současníků je víc. O Kafkovou asketickou „image“ se značně zasloužil jeho přítel Max Brod, který Kafkovy deníky a díla před vydáním shovívavě proškrtal. Dalším generacím tak zůstala poněkud odtučněná forma knih, které ale i tak dokážou udivovat. Jsou totiž až mrazivě vizionářské a to fascinuje bez ohledu na to, jestli obsahují o nějakou tu lechtivou scénu víc nebo míň.

Rozhodně se tak vyplatí probrat zajímavé střípky ze života a tvorby spisovatele se zvláštním jménem a odstátýma ušima, který uslyšel třeskot nadcházejících absurdit 20. století dřív, než si diktátoři stačili odkašlat.






Jan Jindra, Judita Matyášová:
NA CESTÁCH S FRANZEM KAFKOU
Vydala Academia v roce 2009.
Vydání první. Stran 171.
















Navštivte též stránky projektu
NA CESTÁCH S FRANZEM KAFKOU