Když to neumíme sami…

Nikdy jsem nečekal, že budu muset napsat níže uvedené řádky. Ale když si to spolu se mnou srovnáte v hlavě, pochopíte moje přání (ale nepsalo se mi lehce). Každé velké město, zejména v zemích s&#160hlubokou a viditelnou historickou tradicí, má s&#160uchováním své identity určitě hodně práce a&#160snažení.

Výsledky jsou značně závislé na dostupných finančních prostředcích, míře realizované demokracie, inteligenci a znalostech těch, kteří město řídí&#160a&#160v&#160neposlední řadě i na míře korupce. Důležité jsou také vize a ideje, které město má před sebou (a často také za sebou). K prožívání a&#160využívání oné identity patří samozřejmě i harmonicky realizovaný rozvoj města – od bydlení, sociálních služeb, zdravotnictví po dopravu, sport a tak podobně. Pouze navazující a nekřížící se systém budování, obohacující vhodným způsobem život oněch historických míst, má smysl, význam a podporuje&#160i&#160celkovou atmosféru města.

Proč tak dlouhý úvod? Série skandálů, kterou Praha prožívá posledních pět až deset let, je samozřejmě do nebe volající a otravná (a i proto nebezpečná). Poslední opencardový skandál je vlastně běžným chlebem, který si musí obyvatelé ulamovat.

Jsou však situace, kdy už to opravdu dál nejde. V posledních dvou týdnech podepsaly desítky tisíc občanů celého světa petici za možná už nemožnou záchranu prasácky opravovaného a tím i ničeného Karlova mostu. Ale pozor – tady zbystřeme. Všichni víme, že Prahu postavilo několik národností, kdy pro její tvář byli rozhodující Italové, Němci a Židé. Nechali po sobě poklad, který díky nepřítomnosti druhé světové války je ve své velikosti a dokonalosti opravdovým světovým unikátem. Tento unikát patří po zásluze světu, s Čechami má společného hlavně to, že leží na jejich území. Ale to, jak se Praha chová sama k sobě, a Karlův most je toho neuvěřitelně strašidelným příkladem, už není jen naší věcí. Z města, díky krkolomným dějinným záhybům, zmizely ony další národy. A Češi se k&#160městu prostě chovat neumějí. Neumějí ho řídit, nedá se nic dělat. Jediné, co by jim tak trochu šlo, je podojit veškeré penězovody, profitující z krásy města.

Poničení světové kulturní památky (samozřejmě, že kvůli penězům) by mělo vést k okamžitým personálním zásahům na patřičných městských i státních úrovních. Dokazuje to, že oni mužové a ženy nejsou schopni městu rozumět, zacházet s ním a nezničené a funkční jej uchovat dalším generacím. Ty personální zásahy musí být nezvratné, tito konkrétní lidé, neštítící se ničeho, nesmí už nikdy v tomto městě pracovat na žádné pozici. Ale to není všechno. My všichni se na pražské kopance díváme s&#160rozhořčením, ale bez pádných výsledků. Řešení je už jen jedno, ve světě bylo ve dvacátém století na mnoha místech vyzkoušeno.
Toto řešení zní: vyjmout Prahu z jakýchkoliv řídících a vládních kompetencí spojených s českým národem a s pražskou obcí a okamžitě je svěřit jako poručenecké území OSN pod jeho správu a současně, pro jasný katastrofický rozměr prožívané situace, společně přímo pod vedení Evropské rady a Evropské unie. Toto provést ihned a bezodkladně, protože každý další den zdržení prohloubí pražskou krizi.

Případ Karlův most, za nějž by mělo pykat desítky řídících pracovníků města a státu, je poslední kapičkou. Nebojme se a přiznejme si – Prahu prostě neumíme. Nezvládáme řízení tohoto klenotu, chováme se zde ne jako sloni v porcelánu, ale, po opravě tohoto rčení – jako Češi v Praze. Dejme ruce pryč od Prahy ! Nepatří nám. Ale je mi to líto.

Myslíte si, že by Praha měla být svěřena pod správu OSN a Evropské unie? Hlasujte v anketě na konci článku.