Co přinesl den (středa 16. prosince)

Poté, co ODS utrpěla katastrofální porážku v hlasování o rozpočtu a navíc ji sama korunovala tím, že nechala rozpočet projít, využil předseda Topolánek takto získané výhody k tomu, aby začal úkolovat ministerského předsedu Fischera.

Pan Fischer je pro úkolování ze strany ODS ten správný muž, protože je velmi pravděpodobně výsadkem TOP 09 do vládního hnízda (nechápu, jak mohl předseda ODS něco podobného při sestavování vlády připustit). Jediná naděje spočítá v tom, že Fischerovým páterem Josefem je Vladimír Mlynář – jenže to je naděje pro Paroubka, ne pro Topolánka. Podle Topolánka má teď vláda rezolutně odmítnout třinácté důchody, placení nemocenské od prvního dne nemoci a změny v novele služebního zákona. Jen se obávám, že postup bude opět standardní: vláda návrhy rázně odmítne, PS je stejně rázně odsouhlasí a ODS je státotvorně požehná, ačkoli s nimi zcela zásadně nesouhlasí. Za podporu poslaneckého návrhu rozpočtu se omluvil poslanec ODS Šťastný. Má to dvě vady na kráse: za prvé, napřed hlasovat, a pak se za to omluvit, je tzv. dvojitý odpíchnutý Pithart, a za druhé, pan Šťastný je známý čistič hradních klik. Topolánek dělá chyby, kterými se vydává všanc těm, co jsou ještě daleko horší než on.
Náš neaktivistický prezident vystoupil tentokrát na sněmu AV ČR, kde zkartáčoval jejího prezidenta Jiřího Drahoše. Problém je možná v tom, že je tu jakási prezidentská duplicita. Máme dva prezidenty: toho na Hradě a druhého v Akademii. Nestačil by náhodou jen ten první, rozumí přece úplně všemu, od klimatu až po filmové umění. Nechci tvrdit, že v tom či onom nemůže mít Klaus pravdu – ostatně tvrdit, že je třeba výrazně šetřit, je pravda vždycky, a že něco je možné transformovat lépe, než to je transformováno dosud, taky. Měl jsem však sen, podobně jako Martin Luther King, ale daleko skromnější: mít tak prezidenta, který by ze své funkce necítil potřebu strkat úplně do všeho svůj mohutný všetečný nos! Sen se zdá být skromný, avšak neuskutečnitelný, vyřeší ho bohužel jedině smrt (moje, Klaus je o rok mladší).
Jiří Paroubek a jeho choť prohráli v poslední době několik tiskových sporů. Je zjevné, že jedním z prvních kroků nového premiéra po jarních volbách bude důkladná reforma justice - nejprve zrušení funkce obhájce, případně právního zástupce (proč má někoho, kdo klesl tak hluboko, že byl dokonce obžalován, ještě někdo hájit, a proč nemá mít ten, kdo se dostane do sporu s premiérem, dost chlapské odvahy k tomu, aby bez pomoci nějakého našeptávače své pochybení poctivě přiznal), posléze i soudce. Naše soudy se pak budou sestávat ze samých prokurátorů a občanské právo se stane odnoží trestního. Zmohl se zatím na takovou reformu vůbec někdo? Ministrem se stane nepochybně dr. Rath. Mohla by to být funkce kulminovaná: ministr pro spravedlnost a euthanasii.
Lukáš Jelínek se zabýval v Právu problémem (nepochybně vážným) nízkého stavu členstva v našich politických stranách. Navrhuje jako řešení zakládání klubů voličů nebo příznivců, kteří by měli právo zapojovat se v omezené míře (např. při sestavování kandidátek) do stranického života. To už tu bylo, jmenovalo se to Občanské fórum, a moc se to neosvědčilo.
V LN se rozpředl zásadní spor mezi Petrem Zídkem a Martinem Fendrychem. Podstatou je StB (byla to zločinecká organizace, nebo ne?). Petr Zídek, zdá se mi, zastává názor, že většina lidí jsou svině, ale nemohou za to oni, nýbrž společenské poměry.


AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala