Co přinesly dny (18. a 19. prosince)

s výjimkou obrany a zemědělství (pak se uvidí).

Na poslední už Fischer zjevně přistoupil, ale stejně je aktivita ODS opožděná, hlavní chyba byla nechat rozpočet projít. Ministři nominovaní ČSSD (jejich mluvčím je zjevně ministr Pecina, Paroubek to má lépe zorganizované, protože mu do jeho sektoru vlády neintervenuje žádná TOP 09) dali najevo, že nebudou hlasovat proti třináctým důchodům či proti zrušení zdravotnických poplatků, chtějí, aby vláda zaujala „neutrální stanovisko“. Fischer by se rád vyhnul konfrontaci, jde mu o to, aby vláda rozhodovala napříč politickým spektrem, bude velmi zajímavé sledovat, jak to udělá.

Agentury ASTEM a CVVM vydaly včera výsledky průzkumů preferencí a volebních odhadů pro volby do PS. Pozoruhodné je jednak, že se dosti shodují a jednak, v čem se shodují. Zbývá ještě počkat na Factum Invenio (těsně před posledními dvěma volbami byla posledně jmenovaná agentura nejpřesnější), její předpovědi se zpravidla od CVVM i od STEM lišívají.

Summit o klimatu v Kodani skončil politickou dohodou mezi USA, Čínou, Brazílií, Indií a Jižní Afrikou o velkých omezeních globálních emisí tak, aby do roku 2050 klesly proti roku 1990 o 50 %. Ostatní země se mohou připojit. Výsledek vypadá poněkud skrovně, a celá akce vyznívá směšně. Všichni veřejně činní lidé, jak se dnes zdá, musí nahlas vyznávat tezi o katastrofickém charakteru globálního oteplování; kdo tak neučiní dostatečně horlivě, bude vypadat jako posluchač na koncertu, který si během první věty Beethovenovy Sonáty měsíčního svitu hlasitě uprdl. Posléze se pochybovačství stane něčím podobným jako je osvětimská lež, nakonec se za to bude upalovat. Je mi líto, ale když Klaus mluví o tom, že jde o nové náboženství, něco na tom je (je třeba to jen opravit na „pseudonáboženství“). Začíná se to podobat marx-leninismu. Přitom vůbec nepochybuji, že něco jako globální oteplování existuje a že se na něm významnou měrou může podílet lidská činnost, pobuřuje mne jen to chiliastické blbnutí, zvlášť když se pořádají celosvětové hysterické orgie (viz ta poslední v Kodani) provázené bojem globalizačních flagelantů s policií na ulicích, a výsledek je tak mizivý, že je obtížné mluvit o něčem jiném než o šaškování.

Podle ministra Langera by se vláda měla nyní zachovat tak, jak si sama vložila do vínku, totiž bojovat proti deficitu. To zní zvlášť důvěryhodně poté, co jí ODS pomohla prosadit deficitně deformovaný rozpočet na příští rok.

Jiří Paroubek poskytl rozhovor Právu. Jako obvykle hýřil šarmem, duchaplností a zdvořilostí leninského typu (jedním ze základních ocenění názoru oponenta je „blábol“). Jinak to má vymyšlené chytře: během dvou-tří let dojde k hospodářskému oživení (to dá rozum, žádná krize nemůže trvat věčně), Paroubek si ho přičte na účet a důvěřivý lid mu to sežere, a vzhledem k příznivému vývoji bude možné snižovat manko v rozpočtu o procento ročně, jak káže EU. Kalkul je příliš jednoduchý na to, aby mohl opravdu vyjít. Aspoň doufám. Jinak předseda ČSSD přestal mluvit o menšinové vládě s podporou komunistů, hovoří místo toho o vládě s podporou ad hoc napříč politickým spektrem (ve věcech obrany ap., stejně ODS nezbude než Paroubka podpořit). Myslím, že tento kalkul by bylo možné výrazně zproblematizovat.

MfD teď žije aférou bývalého důstojníka StB Palečka, který dnes slouží v BIS a má na duši černý hřích. Vydíral českou zaměstnankyni jednoho z pražských velvyslanectví, která měla, jak se prý tehdy „předpokládalo“, nadstandardní vztahy s StB (agentkou ovšem nebyla, jak by to mohlo někoho napadnout, agenti přece nebyli žádní, respektive skuteční agenti byli a jsou ti, kteří pořád o nějakých agentech žvaní), ale nějak se jí nechtělo donášet na portugalského diplomata, se kterým čekala dítě. Paní se zdráhala, diplomat nakonec raději uprchl do bezpečí, dítě se narodilo, ale ze zjevně plánovaného manželství nebylo nic. Že metody toho druhu, jaké použil pan Paleček a jeho tehdejší nadřízení, jsou hnusné, je mimo pochybnost (jen si nejsem jistý, zda k nim nesáhne občas i zpravodajská služba úctyhodnější země než byla ta z husákovské ruské kolonie). Existoval ovšem už tenkrát spolehlivý prostředek, jak se oběť mohla podobnému maléru vyhnout: nehledat zaměstnání v pofidérních institucích typu Správy služeb diplomatického sboru, i když to bylo po mnoha stránkách velmi výhodné. Kdyby ta paní dělala sekretářku např. v s.p. Mototechna, neprožila by sice milostný románek s Casanovou (tak se ten portugalský diplomat jmenoval) a i finančně by na tom byla o hodně hůř, ale fakt, že by se byla vyhnula výše popsaným nepříjemnostem, by za tu trochu askese byl nepochybně stál.

Pavel Kohout (ten spisovatel, ne ten ekonom) si stěžuje, jak rozpačité Vánoce zažil v roce 1979 v Bressanone. Setkal se tam se skupinou českých emigrantů „předchozích vln“, kteří s ním nechtěli zpívat koledy jako s „bývalým komunistou“, ačkoli všichni si s nenáviděným režimem za úplatu „upravili vztahy“ a normálně jezdili do země, kam chartisté nesměli. Myslím, že chartistický geroj by mohl mít pro ty lidi o fous víc pochopení. Především, pokud měli dojem, že za vývoj poměrů, kvůli nimž utekli (mnozí proto, aby se vyhnuli kriminálu), mohou trochu méně, než zrovna on, nebylo to až tak od věci. A za druhé, z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že spousta chartistů (například autor těchto řádek) mohla celkem svobodně cestovat po nejrůznějších končinách své vlasti – za jedné jediné podmínky, že v ní zůstali a nevyjeli. Pak by sice mohli cestovat do Bressanone (nebo do Vídně, Paříže, Londýna, Kuala Lumpuru), ale zpátky do vlasti už ne. Všechno dobré má i své zlé stránky, a naopak.

V Česku probíhá standardní blbnutí. Boj za Ježíška, a proti Santa Clausovi (ještě k němu pro pořádek přidají dědu Mráze, aby bylo vidět, že nechceme ani americké imperialisty, ani Rusy). Povaha těch akcí je podobná boji za znárodnění Chrámu sv. Víta, podobně jako on, patří celému národu i Ježíšek. Výhodou Ježíška (od jeho biblického předobrazu, o němž stejně u nás ví každý prd) je, že od nás nic nechce. Je to institut čistě charitativní, jeho úlohou je rozdávat dárky. Když člověk sleduje debilní televizní pohádky, nabude dojmu, že vlastně i on (stejně jako ty roztomilé legrační bytosti, kterým se říká čerti, kteří sice za své služby něco chtějí, ale přitom jsou to vlastně dobráci a lze je tak snadno napálit a okrást) by měl mít ve vyobrazení rohy, kopyto a kravskou oháňku. To by byla inovace! Nechť někdo navrhne český betlém v tomto stylu! Ale opatrně, nejlépe anonymně, kdysi na vzdáleně podobné téma natočil film Roman Polanski a víme, jak to s ním dopadlo.


AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala