Dnes, zítra a nikdy víc

V žádném jiném roce toho nedokázal tolik. Ano, vím: svým způsobem Klaus nezklamal ani v letošním novoročním projevu, i letos nám nadělil svá nejoblíbenější bavičská čísla; zakuklený boj s neziskovkami (radši dejte peníze sousedovi), podprahové okopávání nenáviděného Mirka Topolánka (pád labilní vlády) a samozřejmě skrytou propagaci vlastních pohádkových sbírek o klimatu (hlavně žádné sci-fi, travme se dál).

V záchvatu smíchu jsem málem poslal pár tisíc prezidentovi, jen pro jistotu. Škoda jen, že nás závěrem nenápadně neupozornil i na svou novou knihu Rok sedmý, každoroční soubor vlastních archiválií z předešlého roku. Opakování je matka moudrosti.
Ale zpět k prezidentově falešné skromnosti. Jak může mluvit o neúspěšném roku, když už v únoru vmetl v Bruselu europoslancům, ať mu vrátí ukradené politické pravomoci, a ještě v březnu stihl ze stínu Hradu pomoct shodit Topolánkovu vládu? A co teprve říjen, kdy obdaroval vysokým státním vyznamenáním za zásluhy Karla Gotta, hlavního řečníka a signatáře Anticharty? Na letošní říjen si teď právem chystá hruď i Dr. Jiří Janeček.

Listopad, kdy Klaus vystrašil celou mocnou EU sudetskými Němci tak, že i Nicolas Sarkozy radši držel svou nevymáchanou napoleonskou pusu, ani nemusím připomínat - náš velký národní triumf je stále čerstvý.
Jen se obávám, jak bude jednou vypadat zdařilý rok. Upřímně se ho trochu děsím. Na Hradě vidím nově zvoleného Jiřího Paroubka, jehož prezidentský letoun pilotuje Petr Dimun, ve Strakovce čaruje Petr Mach a milý profesor... Ten vede coby čestný předseda Český hydrometeorologický ústav a na zapřenou se nechá o Vánocích postrkovat na lyžích i na blátě.
„Dělejme dnes, zítra, pozítří to nejlepší, co umíme,“ řekl mimo jiné Klaus v projevu. Ano, přesně tak. Sám bych to v jeho věku asi neřekl lépe. Dnes, zítra i pozítří by Klaus už neměl být prezidentem. Snad by mohl zkusit něco kolem TV zábavy, třeba s Luďkem Sobotou. Přinejmenším projevem by si velmi rozuměli.