Pantátové zkázy

Čtyři měsíce před volbami přišla ODS s originální předvolební kampaní: místo aby špinila ostatní politické strany v čele s ČSSD, špiní sama sebe. Viz poslední boj mezi jejím předsedou Mirkem Topolánkem a pražským primátorem Pavlem Bémem, jenž před náhlou pražskou zimou utekl na Antarktidu.

Někdejší korunní princ ODS, z nějž se po trapné prohře v boji o předsedu stal nekorunovaný král podlosti, nazývá svého partajního šéfa kapitánem Titaniku. Ten ho na oplátku mediálně šlechtí coby pantátu.

Bémův příměr s Titanikem vlastně není, díky jeho vlastním aktivitám jako je Opencard, od věci: kdo bude volit stranu, jejíž primátor sedí na miliardové díře, neumí ale večer v TV zahrát ani falešnou lítost? Víc smyslu pro iluzi politické zodpovědnosti měli i pohlaváři KSČ, přinejmenším těsně před Listopadem!
„Regionální pantátové vysekávají do lodi díru,“ reagoval na to Topolánek v nedělní Partii na Primě.

Ne že by neměl pravdu. Třeba s ústeckou čtvrtí partajních prominentů, v níž si postavili vlastní dopravní značky, to ODS přehnala: zákazy vjezdu pro nezvané si mohli odpustit, voliči by měli mít aspoň šanci vidět, jak se u nás žije z politiky, když se nestydíte být opravdu odvážný.

Topolánek ale bohužel zapomněl, že si regionální pantáty ve straně vypěstoval během svého předsednictví sám; zatímco měl boží štěstí v mnoha politicky důležitých momentech, kdy soupeře přehrál jen kvůli jejich ještě horším kartám, stihla jej v personální politice pekelná smůla – nebo spíš neschopnost; nechal stranu prorůst tolika lidmi typu Aleše Řebíčka, sympaťáka se štěstím na veřejné zakázky, že ji nyní vyčistí jen gigantická volební prohra.

Pantátové, velrybáři, kmotři. Fakt si ODS myslí, že právě tohle jsou nejlepší volební slogany, navíc mířené do vlastních řad? ODS má obecně chytřejší voliče než její největší soupeř, ČSSD; musí proto obecně vést i chytřejší kampaň. Místo toho nám říká, že prohrála, ještě než se tak v květnu doopravdy stane. Ne vždy se vyplácí být k voličům až takhle upřímný.