A přece se točí!
Osvícený a skvělý restauratér a hoteliér Michal Chour mne nedávno těžce ranil! Pravil, že podle mezinárodních výzkumů ACTE (Association of Corporate Travel Executives) je bohužel jasné, že dotazovaní byznysmeni ve svých...
požadavcích na ubytování hodnotí kvalitu jídla v hotelové restauraci až na pátém místě důležitosti.
Přednost při jejich výběru hotelu na obchodních cestách má: blízkost firmy/místa jednání, kategorie hotelu, servis, bezpečnost ... a až pak jídlo! To se mi skoro nechce věřit! Ale statistika je nevyvratitelná ...
Já bych ale moc rád na vlastní oči viděl tu kulaťoučkou, vyžehlenou, vždy kvalitně a draze oblečenou, a především dobře krmenou obchodní klientelu, jak si doopravdy "utrhne od huby" dobré papáníčko! Zvláště pak, když je to většinou placeno z firemních peněz, že? Je pravda, že repre-fondy a cestovní rozpočty šly na celém světě rapidně dolů. Je fakt, že namísto nesmyslných letů (výletů?) více či méně významných manažerů na všechny světové strany, aby si udělali "meeting" na téma, jež nikdo pořádně neznal a jen ti nejpilnější se pokoušeli něco narychlo spíchnout před check-inem v letištních halách, tak těm dost odzvonilo.
Významní vedoucí pracovníci se přiznali (při skromném občerstvení v nedaleké pizzerii na můj účet), že již nelétají do Barcelony, Paříže a Milána, ale prostě si ve své kanceláři rozbalí bagetu, otevřou počítač, zapnou skype nebo telemost nebo tzv. conference call (jako že může mluvit deset lidí najednou, ať sedí kdekoli) a firma v té chvíli ušetří v součtu nákladů na všechny své veledůležité manažery několik set tisíc za letadla, hotely, diety ... a tak.
Synergie je však neúprosná - jeden ušetří, druhý prodělá. Prodělá taxikář, hoteliér restauratér, možná i prostitutka, pokojská, čistič bot a letecká společnost. Je to tak trochu začarovaný kruh, protože následně prodělají úplně všichni, až po dojičku mléka a výrobce toaletního papíru. Při tom šetření se nakonec musí uskrovnit každý.
Jsem optimista - věřím, že přece jen někdo na tom celém kolotoči vydělá: naše planeta. Snad se nám při té ekonomické houpačce podaří malinko pozastavit náš nadměrný konzum a plýtvání a třeba si řekneme, že jsme dostali malé znamení. Že nám dojde, že příliš nestřídmě "dojíme" tu naši malinkou modrou planetu - zázrak vesmíru - a že ona se nám různými formami snaží jemně naznačit, že zdroje nejsou nevyčerpatelné. Že není nutné mít pět supermarketů na jedno malé sídliště či třicet druhů jogurtů? Já si z dětství pamatuji dva: baňatá sklenice s bílým jogurtem a na dně sladký proužek oranžový - meruňka - nebo červený - jahoda. Neměl, myslím, žádné jméno ani značku. Nebyl Davone ani Mulner ani Pubriňák - jmenoval se prostě jen jogurt! Bože, ten byl dobrý. A možnost volby byla oproti dnešku tolik jasná: meruňka nebo jahoda.
Občas tedy obdržíme poselství ve vlnách tsunami nebo že častěji prší nebo že je moc horko, šílí krávy, necítíme, jak chutná opravdový kus masa. Nebo že naše děti nikdy neviděly skutečného chrousta. Až bude nejhůře, pochopíme, že na prvním místě bude nakonec vždy jen jídlo a pití - protože to je jediné, co doopravdy kromě kyslíku potřebujeme.
GASTROFOBIE ANEB MAURERŮV VÝBĚR PAVLA MAURERA
