Držme palce!

rušení obchodů, lékáren i hospod na Praze 1, neuklizený sníh ve všech městech naší malé, občas zasněžené země, atd.).

Tak zpět k tomu příjemnému. Zcela nenápadně, na rozdíl od medializovaných hloupostí nedávné minulosti, proběhla v Plzni jedna velmi zajímavá i velmi plodná architektonická soutěž. Měla sice svoje mouchy, jako například extrémně krátký čas na přípravu projektů či striktně omezené místo stavby mezi kolejemi místní tramvajové linky, které je navíc v záplavové oblasti, ale proběhla dle všeho ve vší počestnosti.

Jak známo, má Západočeská galerie, která vypsala soutěž na svoji novou budovu, významný a bohatý, dodnes vlastně nikdy nespatřený, depozitář výtvarných děl, na straně druhé pak výrazně nevyhovující výstavní prostory i nevhodné depozitáře. Město (spolu s galerií) využilo atmosféry soutěže o Evropské město kultury (tam ve finále soutěží Plzeň s Ostravou) a řeklo si – teď nebo nikdy. Renomovaná porota, ve které nechyběli Jiří Kotalík (rektor AVU), Petr Kratochvíl ( teoretik architektury, Akademie věd), Stanislav Kolíbal (sochař) nebo Martin Rajniš (architekt), pomohla řediteli galerie Romanu Musilovi vybrat jeden z 88 zaslaných projektů. Vítězní architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař navrhli velmi střídmou pětihrannou budovu ve tvaru strohého hranolu, která zaujme svojí průhlednou fasádou. Ta je použitelná pro projekce informačních a propagačních textů. Autorům se podařilo splnit všechny podmínky zadání a doslova nacpat do budovy vše, co si zadavatel přál.

Co je na tom všem zvláštního? Ano, přátelé, jedná se o první budovu galerie, vyprojektovanou v Československu (!!!) od vzniku státu v roce 1918. V řadě měst se sice v době první republiky postavily kunsthale – domy umění, to však nejsou galerie a nemají celou řadu částí (prostor) pro běžný provoz a úkoly galerie. Je škoda, že se o soutěži příliš nemluvilo, ale možná, že je to v Čechách i dobře. Připomeňme si Národní technickou knihovnu, která vyrostla nenápadně v době až hysterických a hlavně masových bojů o Kaplického projekt. Nezbývá, než plzeňským teď držet palce, aby došlo k realizaci, protože velmi často (ale to je mnohaletý problém, známý i v dobách prvorepublikových) věci dopadají jinak. Naposledy se v tomto ohledu velmi podivně vyjímá Ostrava, která nevyužila patřičně prostor bývalé koksárny Karolina či zcela zastavila svoje aktivity u Moravskoslezské vědecké knihovny (shodou okolností projekt stejné vítězné dvojice…). Zásadní první krok byl učiněn, i za to Plzni díky. Možná by to mohl být i ten rozhodující bod, který by Plzni v soutěži s Ostravou onen titul Evropského města kultury pomohl vyhrát.