Ano, auta dělají člověka
Nemusí se nám to líbit, lze o tom diskutovat, ale je to tak. Známe přece písničku V+W, že šaty dělají člověka. Včera šaty, dnes auta – tedy žádná novinka. „Je to pravda odvěká,“ jak pěli o šatech Voskovec a Werich.
Nemusí se nám to líbit, lze o tom diskutovat, ale je to tak. Známe přece písničku V+W, že šaty dělají člověka. Včera šaty, dnes auta – tedy žádná novinka. „Je to pravda odvěká,“ jak pěli o šatech Voskovec a Werich.
Minulý týden otiskl deník Sport v příloze pro milovníky motorismu články o tom, jakými auty jezdí nejvlivnější bossové českého fotbalu. A v nich se to jen potvrdilo.
Nejlacinějším automobilem, služebním a také sponzorským vozem Hyuandai ix55 v ceně milión sto tisíc korun, jezdí předseda svazu Ivan Hašek. Nejdražší vlastní šéf svazového marketingu Miroslav Kříž (též spolumajitel FC Plzeň), jehož Rolls-Royce Phantom stál rovných sedm miliónů. Ale to není vše. Hašek má doma v garáži ještě luxusní BMW a sporťák Porsche, přičemž dodal, že si na auta moc nepotrpí (neprotiřečí si?). Kříž, jenž služebně jezdí mercedesem, má „Rollse“ zřejmě na víkendy. O autech se odmítl bavit, poznamenal jen: „Kdybych řekl, čím jezdím, lidi by mě sežrali.“ (výstižný komentář).
Stručně o dalších: Daniel Křetínský (spolumajitel Sparty a finančník z J&T) jezdí v maserati za tři milióny, Roman Pros (spolumajitel FK Brno) ve ferrari za skoro pět miliónů, Tomáš Petera (majitel Baník Ostrava) v porsche za tři milióny, Tomáš Rosen (spolumajitel SK Slavia) v BMW za tři milióny a něco. Ve výčtu nechyběl ani Jaroslav Starka (majitel FK Příbram), který ochotně poskytl rozhovor, v němž popisoval, jak „ujížděl“ na drahých autech a utrácel za ně „strašidelný peníze“.
To není výčet předkládaný k nastartování davové závisti, ale jen pouhé konstatování, z něhož vyplývá několik věcí.
Za prvé: Automobilový luxus patří u zmíněných jednotlivců k bontónu. Uzavírají-li obchody za desítky miliónů, nemohou přijet k jednání ve fabii. Sem patří i oblečení: dostavit se na obchodní či jinou schůzku v polobotkách za dva tisíce od Bati, by rovněž znamenalo znemožnění. A hned jsme zase u V+W.
Za druhé: Veřejnost se s tím musí naučit žít a tedy přestat závidět. Stejně jako například u informací, že na Štrbském plese měla slovenská a česká podnikatelská elita mejdan za milión eur. Nezaměstnaný to asi vidí jinak, ale víme přece, že už neexistuje beztřídní společnost jako za socialismu.
Za třetí: Nicméně je dobře, že podobné zprávy pronikají na veřejnost. Protože ne všichni jedinci z milionářské elity jsou tak schopní, jak se zdá a jak si žijí. Tyhle zprávy jsou tak alespoň částečně veřejnou kontrolou jejich počínání. V českém fotbale se odhaluje děsivá skutečnost: čím je horší hra na hřišti, tím se bossům daří lépe. To může na ně vyvolat tlak (Kříž: „Kdybych řekl, čím jezdím, lidi by mě sežrali.“), a tak snad i nástup cesty ke zlepšení, rozumí se – fotbalu.
Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ
