Polański: Muž ve stínu morálky

Dohnal ho dávný hřích: třicet let starý románek s nezletilou dívkou, který americké právo klasifikuje jako znásilnění. Polański si za svou libůstku už leccos odseděl, pak ho ovšem (údajně) vypekli právníci a proces stále trvá. Kvůli své slabosti pro mladé dívky nemohl Polański třicet let vstoupit na americkou půdu. Ani pro Oscara za Pianistu si nešel. Nicméně i z vězeňské cely a poté z domácího vězení dokázal dirigovat své kolegy a Muže ve stínu dokončit. Ihned po zatčení začali filmaři sepisovat petice na podporu Polańského, jiní jeho kolegové se ale nechali slyšet, že právo má platit pro všechny stejně.

Muž ve stínu je v dobrém smyslu starosvětský thriller, tak trochu hitchcockovského střihu, o věčném tématu politické zodpovědnosti: britský expremiér v něm má vydat své paměti, při jejich přepisování a kompilování se začnou odhalovat velmi podivné souvislosti. Polański v Muži ve stínu nekáže, ale morální apel jeho filmu směrem k nejvyšším politickým kruhům je zřejmý. Má na to vůbec právo, když má sám máslo na hlavě? A souvisí morální profil umělce s kvalitou jeho díla?

Tahle otázka je stará jako umění samo. Nejlépe na ni odpovídá čas. Třeba takový „otec zakladatel“ kinematografie David Wark Griffith byl, objektivně vzato, rasista, jako filmař byl ovšem geniální. Jeho kolega Sergej Ejzenštejn bezostyšně (byť ho to stálo nervy, zdraví a život) točil ódy na bolševickou revoluci, ale z jeho principu střihové skladby filmu dodnes vychází většina filmařů. Jackson Pollock chlastal jako duha, jeho obrazy jsou ale nadpozemské. A kolik bylo a je mezi umělci narkomanů, násilníků, chronických nevěrníků ... Otázkou zůstává jen to, kde se nachází hranice mezi „bohémským životem“ umělce a společensky nepřijatelnou amorálností a bezcharakterností. Kam patří sex s nezletilou? Co myslíte?

Recenzi snímku Muž ve stínu naleznete v dnešním Reflexu nebo v placené zóně.