Dívka, která nechala Klausovi roztát hlavu
Mladá umělkyně Markéta Jáchimová (21) rozpoutala tuto středu svým dílem Klausura rozruch nejen na Úřadě vlády. Ledová busta ale není jejím jediným dílem. Zeptali jsme se jí na ta ostatní.
Vystavení rozpouštějící se ledové busty prezidenta Klause bylo hradním úředníkům proti srsti, a tak se pokusili její instalaci v Lichtenštejnské zahradě zabránit. Kurátorka výstavy Adriana Primusová ve středu vystavení sochy zakázala, ve čtvrtek naopak jako by se nic nedělo a v pátek opět zákaz. Vše údajně na přání vedoucího Úřadu vlády České republiky, Jana Nováka. Jediné, co mladá umělkyně Markéta Jáchimová chce, je dokument s odůvodněním odmítnutí. Zatím se nedočkala, a tak nosí každý den novou ledovou bustu do Lichtenštejnské zahrady. Více než o politiku a provokaci jí jde o svobodu uměleckého projevu.
"Slečna znala naše rozhodnutí předem a fakt, že je nerespektuje, je jen její problém,“ vyjádřil se k umělčině požadavku vedoucí Úřadu vlády. „Dle mého názoru nejde o svobodu umění, ale o pouhou prvoplánovou politickou manifestaci směrem k prezidentu republiky. S tím na půdě Úřadu vlády nesouhlasím. Slečna si může vystavovat, kde se jí zlíbí, ale ne v zahradě, kterou spravuje Úřad vlády.“
Markéta Jáchimová studuje pražskou VŠUP teprve prvním rokem. Politickým tématům se příliš nevěnuje, k vytvoření ledové hlavy ji inspirovala její účast na happeningu občanské iniciativy Už dost. V jejím rámci měla být jako dárek k narozeninám Václavu Klausovi předána jeho karikovaná alegorická socha se zrcadlem a narcisy. Autorkou sochy nebyl nikdo jiný než Markéta, šlo však pouze o zakázku.
Ledová busta je její vůbec první práce s ledem. Více než politická angažovanost Markétu při tvorbě pohánělo propojení myšlenky s materiálem. Na zhotovení formy pracovala od února. Původně mělo jít o karikaturu, ale při zkouškách rozpouštění zjistila, že je po několika minutách hlava k nerozeznání. Rozhodla se tedy pro realistickou variantu ztvárněnou podle fotek z www.klaus.cz.
Od středy 9. června, kdy proběhla vernisáž klauzurních prací studentů VŠUP, nosí každý den Markéta novou ledovou bustu Václava Klause do Lichtenštejnské zahrady. Ve školním ateliéru se mezitím mrazí nová busta na další den a jedna záložní stojí hned vedle.
Včera dopoledne jsme se vydali s Markétou ze školního ateliéru s chladicím boxem a ledovou hlavou uvnitř směr Lichtenštejnská zahrada. Kromě všudypřítomných průmyslových kamer nám nikdo nevěnoval pozornost, a tak můžete vidět prezidentovu hlavu tát až do 15. června.
Jaká témata tě zajímají, Markéto?
Pocházím z malé vesnice Staňkov u Domažlic, takže mám hodně blízko k přírodě. Nejraději mám práci s nerosty, s jejich dotvářením, přetvářením, křivolaké tvary versus hladký designový tvar. Nedávno jsem vytvořila Falus stromu. Dlouho mi vrtalo hlavou, že stromy v sobě mají otvory po sucích, které mi připomínají dámské přirození, ale nikde ani stopa po protějšku. Tak jsem si vymyslela tuhle věc. Když se nikdo nedívá, falus stromu se ztopoří a rychle oplodní samičku stromu.
To trochu zavání skálovinou.
Jeho práce se mi nelíbí, takže si tím nejsem tak jistá.
A co zvířecí motivy, když už jsme u přírody?
Chováme doma králíky, které mám moc ráda. Jednoho jsem si dokonce přivezla do Prahy. Asi proto nosím v hlavě už třetím rokem „Ušolidi“ a jejich podivný svět, který tady v Praze získal nový kontext.
Ušolidi? To je docela legrační pojmenování. Jak vzniklo?
No, je to něco mezi zajícem a člověkem. Nejsem si jistá. Žijou na svý planetě a řeší tam svoje problémy. Proběhla u nich invaze vojáků, kteří chtěli jejich svět zindustrializovat.
Teď už je po válce, ale Ušolidi jsou z tý anarchie tak zpitomělí, že se začali vraždit i sami mezi sebou – to je právě ten pražskej kontext.
Naštěstí někteří z nich odpluli na létajících shnilých jablkách za Králem bramborových lidí, aby se zachránili.
To vypadá trochu jako výřez z obrazu Hieronyma Bosche.
Určitě to v sobě něco z Bosche má. Baví mě vymýšlet si tyhle bizarní situace a světy.
Kdo další tě při tvorbě inspiruje? A co sny? Čerpáš někdy i z nich?
Z umělců mě nejvíc inspiruje Beuys, který se nechal zavřít do galerie s kojotem a boural tak bariéry mezi posvátným indiánským symbolem a bílým člověkem. Co se snů týče, zdál se mi nedávno jeden, podle kterého chci udělat diplomku. Budova školy mi přes víkend připadala vždycky strašně nevyužitá, prázdná a opuštěná. Zdálo se mi, že se měnila ve víkendové parkoviště pro auta.
Je nějaká akce, kterou bys nám chtěla doporučit?
Určitě SUPER MASSIVE BLACK HOLE. Jde o obří projekci černé díry. Bude se promítat na naši školu v rámci Pražské muzejní noci. Ta se koná v sobotu 12. června. Černá díra do sebe bude vcucávat auta a různé předměty z okolí. Nic bližšího nemůžu říct, ale bude to hodně nevšední zážitek.
Ještě jedna otázka. Máte v rodině nějakého umělce?
Táta je řidič autobusu a automechanik, máma pracuje v dětském domově. Ale děda nedávno zjistil, že snad jeden z našich předků, jistý pan Werunský, má na svědomí sochu Spravedlnost na jednom z pražských soudů. Teď o tom čtu knihu, tak jsem zvědavá.
