Portréty za pět minut: Jak se fotografuje pro Reflex, když nemáte čas ani šanci
Mám na vás pět minut…. Tuhle větu si jednou nechám vypálit na čelo. Autorské fotografie, které tiskneme v Reflexu, často vzniknou ve složitých podmínkách, v časové tísni a s překážkami, které byste nevymysleli ani v tom nejhorším snu. Pokud vás příběhy některých fotografií zajímají, prosím, tady jsou…
Pokud mi to situace dovolí, pracuji zásadně v přirozeném světle a zábleskovou techniku používám výjimečně. Koneckonců, lidé, které mám portrétovat, často stejně nemají čas a první, co od nich slyším, je jedna ze čtyř vět:
1. Nerad(a) se fotografuji…
2. Nemám na vás čas, maximálně vám dám pět minut…
3. Tak já vám pošlu svoje fotografie…
4. A ukážete mi hned to, co vyfotíte, že jo? Ne snad, že bych vám do toho chtěl(a) mluvit, ale taky trochu fotím a….
Jen si to představte - jste na začátku focení, ještě nemáte vymyšlený motiv ani místo, kde fotit, a už se na vás sype série ostrých argumentů, proč by se vlastně nemělo fotografovat vůbec. Dříve jsem v takové situaci propadal šílenství, dnes ji beru jako trénink psychologie, asertivity, postřehu a riskování. A někdy i mírné drzosti. Za všechny si vzpomínám třeba na vznik portrétu šéfky českého Google Taťány le Moigne. Když mi ve své kanceláři oznámila, že nemá moc času, maximálně tak 25 minut, polilo mě horko. Ale záhy jsem reagoval: „Dobře. Já vás chápu. Tak víte co? Budeme si spolu 20 minut povídat a pak to za 5 minut nafotíme!?“ Divila se, ale souhlasila.
Těch dvacet minut jsem investoval jen a pouze do toho, abychom společně v jedné malé, neforemné kanceláři vymyslel jediný motiv, který by se tam dal nafotit a přitom měl nápad a nezapadl jako mnoho kancelářských portrétů předtím i potom. S mým nápadem Taťána le Moigne souhlasila a vyhověla i mé prosbě požádat několik kolegů, aby nám v realizaci pomohli. Povedlo se. Ona i její kolegové neprošvihli poradu, já odcházel s pocitem, že jeden výrazný portrét mám a život mohl zběsile běžet dál. Stihli jsme to vážně za pět minut. Podobně v mé praxi fotografa Reflexu vzniká asi třetina fotografií. Lidé zkrátka nemají čas a pokud ho mají, zhatí vám šanci na klidnější práci nějaká jiná překážka. Třeba jejich manažer nebo prostředí, ve kterém máte v danou chvíli možnost fotografovat. Zkrátka, každá fotografie má svůj příběh. A někdy může být velmi krátký. Tady jsou některé z těch nejkratších v mém životě.
