Pozemšťané, jejich knihy a fascinace smrtí
Literatura tomu říkají. A přitom to je vlastně soupis nekrologů, epitafů, samé závěti a zásvětí. Nejlepší knihy v zemi české vydané se letos motaly hlavně kolem skonání, stonání a zmaru – a jejich stránky, nebo spíš sránky, se tvářily spíš jako posmrtné schránky. Jsem sice v četbě zelenáč, ale tohle poznám.
A pak to vzývání nebožtíků – jako by jim dávno nebyla země lehká. Ten Mácha chudák se musí v hrobě obracet z toho, kolik pobezdězských lesů už se vytěžilo na zbytečný papír, co se popsal ve věci jeho dvoustého výročí narození. Ty texty byly většinou k smrti únavné. A letošní nobelovku vyhrál nějaký Peruánec Mario Vargas Llosa, který v knize Kozlova slavnost tak barvitě popsal různé způsoby umírání (politických vězňů hlavně), že se čtenář vážně bojí, aby z toho neonemocněl. No, ceny, ceny – stejně všichni vědí, že Llosa měl Nobela dostat už dávno a teď mu ho dali, protože se bojí, že by se ho taky nemusel příští rok dožít, když mu je už 74 a konec civilizace (nebo příchod upírů a čarodějů na Zem) se blíží, soudě aspoň podle růstu obliby dystopií u české mládeže a podle prodejů knih o mayském kalendáři a roku 2012... Mě z toho snad vomejou.
A když si člověk (nebo mimozemšťan, abych nediskriminoval) otevře web Portálu české literatury www.czechlit.cz, aby se dozvěděl, čím svět českých knih žije právě teď, zjistí, že opravdu žije smrtí – a nekrology. V prosinci umřel český rodák, básník, dramatik a překladatel Franz Wurm a překladatelka a spisovatelka Heda Margoliová-Kovályová. A na pozemský Štědrý den, ve svůj svátek, umřela Eva Slámová, šéfredaktorka nakladatelství Argo.
Sakra, lidi, nešlo by to příští rok v literatuře bez smrti? Ukažte ufonům, že se umíte radovat ze života!
