První Ceny české filmové kritiky jsou rozdané
Byl to skvělý večer. Na tom se 13. ledna v divadle Archa shodli všichni, což je věc takřka nevídaná. Historicky první ročník Cen české filmové kritiky vyslal jasný signál, že tudy by mohla vést cesta, že takovouto bilanci si český film zaslouží: svižnou, důstojnou, přiměřeně vtipnou a ve výsledku smysluplnou. Jak to dopadlo, si můžete přečíst zde: www.filmovakritika.cz.
Filmem roku se podle kritiků stala Pouta, která posbírala spoustu cen. Možná až příliš, to ale na významu akce nic nemění. Na adrese www.filmovakritika.cz najdete krom výsledků také informace o tom, kdo hlasoval a jak hlasoval. Držíme se trendů, jsme transparentní. Kdo by nevěděl, co s časem, může si hlasy přepočítat, zjistí tak, že leckdy to bylo doslova o bod. Z toho plyne, že samo vítězství je vcelku relativní, podstatné jsou nominace, kdo na nich figuruje, zaslouží si pozornost. Mimochodem, z dvaadvaceti loni natočených hraných filmů se jich v nominacích objevila celá polovina. To není špatná zpráva o stavu českého filmu. Rozhodně je relevantnější něž ta, již loni vydaly nominace Českých lvů. Právě rozčarování z toho plynoucí bylo jedním z motivů k založení Cen české filmové kritiky.
Daniela Drtinová se mě v Událostech a komentářích ptala, čeho jsme chtěli těmito cenami dosáhnout. Řekla jsem jí, že jedinou ambicí bylo, aby českou filmovou sezónu zhodnotil někdo, kdo skutečně všechny filmy viděl. Možná jedna ambice by tu ještě přeci jen byla. Kdyby si pak diváci díky jisté publicitě, která doprovází bezmála jakékoli ceny, všimli, že jsou v kinech právě námi vyzdvižené filmy, vůbec by to nebylo špatné. S výjimkou Kukyho se na filmy, které se v nominacích objevovali nejčastěji, tedy Pouta, Největší z Čechů a Piko, moc nechodilo. Přitom třeba Největší z Čechů je divácky velmi přístupný a vtipný film.
Zpět ke slavnostnímu večeru. Kulaté stoly s bílými ubrusy působily noblesně, květiny a lahve partnerského šampaňského na nich také. Petr Nárožný byl jako moderátor kultivovaný, profesionální a bral to s nadhledem, Tomáš Baldýnský a Jaroslav Sedláček mu napsali opravdu dobrý text a mezi předávajícími se objevil i začínající filmař Václav Havel, někdejší umělecká ředitelka MFF KV Eva Zaoralová, režisérka Drahomíra Vihanová, kameraman Ivan Šlapeta, herec Ivan Trojan, režisér Miroslav Krobot... Prostě žádná béčka. Atmosféra byla velmi přátelská a přející. A na rautu se mohli ukojit masožravci i vegetariáni. Žádná televize večer nepřenášela, protože byl první a nikdo nemohl vědět, jak to dopadne. Dopadlo to skvěle. Takže za rok už tu možná nějaká ta televizní kamera bude a vy budete díky tomu také u toho. Slibujeme, že se z akce nestane estráda a doufáme, že si zachová pospolitého a přejícného ducha.
PS: Ministr kultury před plným sálem svědků slíbil zapracovat na audiovizuálním zákoně, tak uvidíme, co bude do roka a do dne.
